Když Draco vběhl do zakázaného lesa, trvalo ještě dlouhou dobu, než si dovolil zastavit. Jako kdyby snad temnota mohla vtáhnout všechny jeho potíže a on by mohl znovu být oním bezstarostným Malfoyem z dřívějších ročníků.
Jenže jeho myšlenky se zdály pořád víc a víc hlasité, jak se vzdaloval od lidí a srdce mu začalo rychle bušit. Vyčerpáním z běhu? Ani nápad. Draco měl výbornou kondici, jako kapitán famfrpálového mužstva. Bylo to ze stejného důvodu, kvůli kterému mu hlasy v hlavě vyřvávaly a kvůli kterému ho tlačil žaludek. Draco něco cítil.
Nedokázal říct, co, ba dokonce ani proč. Věděl jen, kdo to způsobil. Judy.
Pomalým krokem se teď po lese procházel a hledal vhodné místo k tomu, aby ho pomocí kouzel předělal na něco mnohem přívětivějšího, kde by mohl trávit víkend.
Když tu mu najednou něco spadlo do vlasů. Sundal to z hlavy a uviděl, že se mu v ruce objevil květ růže. Bílé růže. Ta v Malfoyovic rodině vždy symbolizovala válku a nenávist.
Chvíli na ní upřeně hleděl a přemýšlel. Že by otec na jeho výpravy přišel a dal mu tímto způsobem najevo, že s nimi nesouhlasí? Ne, to nedávalo smyl, otec daleko raději řval a rozbíjel všechno kolem sebe, květinu by mu neposlal.
Draco si s květem sedl do tureckého sedu na trávu a pozoroval ho. Zvedl ho k nosu a přičichl si, když tu se najednou květ začal barvit. Tmavě rudá barva se mu rozlézala po okvětních lístcích až nakonec pohltila celou růži. Červená znamenala lásku.
Draco se zvedl a usmál se. Judy Potterová tedy přišla.
ČTEŠ
Lying on the ground -DRARRY CZ-
FanfictionDraco Malfoy nikdy nebyl chlapec, který by trpěl hlady, či nedostatkem peněz nebo šactva. Jediné, co chlapci chybělo, byli přátelé. Samozřejmě, jelikož jeho vysoce postavení rodiče mu pravidelně hledali kamarády, které mu posílali na hraní, úplně o...
