Lying on the ground -DRARRY CZ-

Kapitola dvacátáčtvrtá

"Vím, že jsi tenkrát v lese viděl, co se stalo.", začal Harry mluvit, oči upřené opět na své ruce. Draco se dotkl své ruky na místě, kde se ho předtím dotkl Harry a srdce se mu stále ne a ne uklidnit.
"Nejspíš ti došlo, jak to mezi mnou a Deanem je. Jsi jediný, kdo to ví.", pokračoval a bylo vidět, jaký problém mu to dělá. Draco poslouchal, ale stále nemohl spustit pohled ze své ruky.
"No a dneska, po tom, co po tobě hodil tu sněhovou kouli, jsme se vrátili do hradu. A když jsme došli do společenské místnosti, řekl jsem mu, že to možná neměl dělat." Draco při konci téhle věty zvedl své šedé oči k němu a jejich pohledy se na krátký okamžik setkaly, než Harry znovu uhl pohledem.
"Víš, když jsem zjistil, že jsi to celé ty měsíce nikomu neřekl, přišlo mi fér... tě nechat být. Tak nějak ti to s Deanem dlužíme. Ale on to nejspíš nepochopil. Myslel si, že snad chci mít něco s tebou, že už o něj nemám zájem. Choval se jako idiot. Řval a mlátil do věcí kolem. Tak jsem odešel. Nejspíš nemělo cenu se s ním dohadovat, už vůbec ne, když byl takhle rozčílený. Proto jsem tě šel hledat. Chci se ti omluvit i za tohle. Když vím, že jsi to nikomu neřekl, myslím, že nemůžeš být až takový blbeček, Malfoyi." Podíval se na Draca a usmál se. Poprvé, za celých šest let, co se znají se na něj usmál. Draco jen s kameným výrazem zkoumal jeho zelené oči a snažil se v nich najít nějaké vysvětlení. Celý tenhle rozhovor přeci musel být jenom nějaký vtip. Tohle nemohl Harry Potter myslet vážně.
Ale myslel. Po chvíli ticha se zvedl a mlčky odešel.

Draco se pod dekou choulil ještě dlouhou dobu po tom, co v místnosti zůstal sám. Přemýšlel nad tím, co se stalo a zdálo se mu to jako nějaký neuvěřitelný sen.