Lying on the ground -DRARRY CZ-

Kapitola dvacátá

Draco by sebou snad i cukl, už dávno se ale naučil, že ucuknutí, mu od problémů nepomůže. Ačkoliv jeho srdce bušilo silněji než obvykle, on sám zůstával klidný a hřbetem ruky si otřel slzy z tváře.
Neotočil se, ale bylo mu téměř jasné, kdo stojí za ním. Poznal ruku na svém rameni. Lehce opálenou s dlouhými, elegantními prsty malíře. Pod nehty měl zaschlou zelenou tuž. 
"Sám velký Harry Potter se přišel podívat na můj koncert? Měl bych se začít klanět?", řekl Draco chladným tónem člověka, jakým vždycky byl a bude - zlým.
"Neříkám, že bych klanění neocenil,", ozval se posměšný tón, když se ruka pustila jeho ramene a postava přešla na pravou stranu, lehce se vyhoupla na klavír a seděla na něm. 
"..ale myslím, že víc ocením, když se mi ukážeš.", řekl Harry s úsměvem, na kterém nebylo něco v pořádku. Draco si dal s odpovědí na čas, ne ale proto, že by snad neměl co říct, nýbrž kvůli tomu, že si Harryho mohl poprvé dokonale prohlédnout.
Harryho černé vlasy mu vlály do všech stran a jeho zelené oči zářily snad ještě jasněji, než samotný smaragd. Na jeho těle bylo znát že sportuje, ale nebylo to znát zase tak moc. Byl štíhlý a jeho ruce byly svalnaté, ale ani vzdáleně nepřipomínal postavu Victora Kruma, který sem do Bradavic kdysi přijel. Odporný hromotluk, pomyslel si Draco, když si na něj vzpomněl.
Harry Potter na sobě měl tmavě rudý svetr s malým erbem nebelvírské koleje a černé džíny, které každý den nosil pod hábitem, jak si Draco všiml. Jeho předpoklady byly správné, Harry nedávno maloval, protože kromě nehtů se barva usadila i ve vlasech, na pažích a na kalhotech. Jeho bosé nohy byly natažené z klavíru dolů a téměř nedosáhly na zem.
"Co ode mne chceš?", zeptal se Draco úsečně a náhle pohlédl Harrymu přímo do očí, které se schovávaly za brýlemi s černými obroučkami. Do těch zatraceně krásných očí.