Nazula jsem si boty, přehodila si přes sebe plášť, za opasek si zastrčila můj nový meč, vzala jsem si batoh a společně se Serafem a Arasem jsem seběhla schody.
Pořád tomu nemůžu uvěřit.
„Kristen, máš tu nějaké jídlo …a jak tě znám, tak si určitě sama poradíš.“ Objala jsem jí.
„Neboj, už vím, kam půjdu…teda snad.“ Pošeptala jsem a pousmála se. Naposledy jsem jí zamávala a vyšla z domu. Už zbývá jen loučení s Jonathanem.
Zaťukala jsem na dveře a chvíli počkala. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stála postarší žena s blonďatými vlasy.
„Dobrý den paní Carson, je Jonathan doma?“ mile jsem se usmála a Jonathanova mamka mi úsměv oplatila.
„Jistě, počkej chvilku…Johne, máš tu návštěvu!“ zavolala někam do domu.
„Odcházíš?“ zeptal se smutně Jonathan, jakmile mě uviděl. Nejistě jsem přikývla a objala ho.
„Já se jednou vrátím“ pošeptala jsem mu do ucha a dala mu pusu na tvář.
„Sbohem…“ odtáhla jsem se a zamávala mu. Nasedla jsem na Serafa a Aras se schoulil na Serafově srsti přede mě. Usmála jsem se na všechny, naposled si to tu prohlédla a vyrazila jsem hlavní branou směrem k nejbližšímu městu vzdálenému několik hodin cesty.
Ještě jednou jsem se ohlédla a pak už se věnovala jen cestě přede mnou.
Mým cílem je jedno a to, že se chci dostat na Eresinskou Akademii a zjistit kdo jsem.
ČTEŠ
Kristen-Ztracená Královna
FantasyNikdo jí o tom neřekl. Skrývali před ní veliké tajemství, které by mohlo značně ovlivnit celý její život. Nikdo nevěděl kým je a nevěděla to ani ona sama. Co když se to tajemství vyplaví na povrch? Ztratila důvěru v lidi, které znala, samotn...
