Kristen-Ztracená Královna

Kapitola 10.

Posledních několik dní jsem se jen tak potulovala městy a sem tam se ptala na Akademii. Bohužel bez úspěchu. Teda, většina lidí se mi spíše vyhýbala, asi kvůli Serafovi, ale kdo by se bál takového krásného medvěda...

Vyhrabala jsem se na nohy a protáhla se. Další ráno, další den a další neúspěch. Tak moc mi chybí Jonathan a i Raya, i přesto že mi lhala, byla to má jediná rodina...oni byli má jediná rodina. Už nemám nikoho až na Serafa. Arase jsem před pár dny poslala se vzkazem dědovi, ve kterém  jsem se ho ptala na Akademii, hlavně kde přesně ji mam najít, ale zatím se nevrátil.

Z batohu jsem si vzala pár peněz a šla si do města koupit něco k jídlu. Proplétala jsem se uličkami až jsem konečně narazila na stánek s jídlem. Koupila jsem si pár jablek a kus masa, který jsem hned dala Serafovi. Jestli to takhle bude dál pokračovat, tak brzy nebudu mít žádné peníze. Z přemýšlení mě vytrhl hlas vycházející z dáli. Ten člověk volal o pomoc.

Rychle jsem zaplatila a nasedla na Serafa. ,,Jeď za tím hlasem." Pošeptala jsem mu do ouška a on tryskem vyrazil.
,,Pomoc! Prosím...pomoc...!" Hlas se stále přibližoval. Byl to hlas nějaké dívky. Zabočila jsem za roh starého domu a tam na zemi ležela mladá dívka, která byla dost pomlacená. Nad ní se skláněli dva svalnatí muži se střelnou zbraní v ruce. Sesedla jsem ze hřbetu medvěda a rychle se vrhla mezi plavovlasou dívku a svalnaté může.
,,Co tu děláš?! Vodstřel!!" Zavrčel jeden z mužů. Přes oko se mu táhla vybledlá jizva, která mu dodávala víc na děsivém výrazu.
,,Nechte ji být." Řekla jsem až překvapivě klidně. Sice jsem měla strach...docela veliký strach, ale tady nejde o mě. Jde o tu dívku ležící na chodníku.
,,Co ty o tom víš?! Jdi nám z cesty!" Vyplivl druhý muž s dlouhými vlasy svázanými do culíku.
,,Ani mě nehne!" Odsekla jsem jim, načež jsem uslyšela zvuk nabíjející se zbraně, která mířila přímo na mou hlavu.
,,Řekla sis o to." Pokrčil rameny a chystal se vystřelit. Vyhnula jsem se letící střele a tím se přiblížila k útočníkovi. Ten druhý chlap se mezitím dostal k té dívce a namířil na ni jeho zbraň. Nesměla jsem se prozradit, takže všechno jen pomocí rukou a nohou. Vrhla jsem se na něj a vykopla mu zbraň z ruky. Hlavní jsem mu dala do hlavy a on se skácel k zemi. Druhého jsem narazila hlavou o stěnu, po které se následně sesunul.

Dívka pomalu vstala a zmateně se rozhlížela.
,,Běž..." procedila jsem skrz zuby a pokynula Serafovi, ať ji odnese do bezpečí. ,,Ne, zabíjí tě stejně jako chtějí mě." Zachraptěla, ale to už jí Seraf nahodil na hřbet. ,,Kdo jsi?" Zeptala se mě nechápavě. ,,Kristen...a ty?"
,,Mia.." hlesla. ,,Proč tě ti tupci napadli?" Potřebovala jsem vědět.
,,Kvůli mému původu. Moji rodiče jsou docela vysoce postavení a taky kvůli magii. Je to složité..." ovšem v tu chvíli se začali vzpamatovávat.
,,Běž. " křikla jsem tentokrát na Serafa  a ten se se smutným pohledem dal do běhu. Za mnou jsem uslyšela jen: ,,Nee, to nesmíš." A otočila se zpět k mužům.

Vypadali docela naštvaně, ale já se jim ani nedivím. Kdo by byl nadšený, kdyby jste mu narazili hlavu na zeď.

Ten s tou jizvou přes oko zavrčel a vydal se směrem ke mě. Dala jsem se s ním do boje. Párkrát jsem se vyhla a docela slibně jsem se bránila, ale nic netrvá věčně. Druhý muž se nějak dostal za mě a praštil mě do zad, čímž jsem padala směrem dopředu přímo na chlapovu pěst. Schytala jsem pár úderů a kopů. Napřed žebra, pak břicho, hlava a následně i ten zbytek. Padla jsem na kolena a před očima se mi dělaly mžitky. Studená zem mě chladila a chladný vánek ovál mou zakrvácenou tvář. Pramínky krve mi stékaly po rtech a červené kapičky padaly na zem.

Znovu jsem zaslechla ten zvuk nabíjející se zbraně a já věděla, že to asi bude konec. Pokusila jsem se nějak použít magii, ale byla jsem tak slabá, že jsem se zmohla jen na pár malých pramínků many. Pak už jen stiskla spoušť a mým tělem projela vlna magie. Poslední co si pamatuji bylo mé tělo dopadající na chladnou zem a setmělo se mi před očima...

***********     *******     *********
Další kapitola je dopsaná :-)

Doufám, že se líbila...😁

Děkuju za to, že to vůbec někdo čte a taky za těch pár hlasů 😊😀