Strange Magic: Okřídlené elementy

Kapitola 3.: Smrt stařešiny

Ve chvíli kdy se byliny doktly tkáně, začalo to pálit a udělalo se mi mdlo. Nedostatek krve se znovu začal ozývat.

,,Ztratil moc krve, musí si odpo..............."

Probudila mě prudká bolest, takže jsem se neudržel a zařval jsem. To že dračími hlasivkami mi došlo až potom. Došel mi dech a musel jsem se nadechnout. Studený vzduch přinesl menší úlevu.

Začal jsem se rozhlížet po okolí. Byl jsem v nějaké místnosti, ležel na posteli a vedle mě seděla ta šílená hnědovláska, která na mě vyděšeně koukala.

V tu chvíli se přiřítila Lara. Přišla ke mně a otočila se k ........neznám to jméno.....a řekla jediné slovo: ,,Vodu!" Bezejmená přikývla a odběhla. Pak přiletěla Sunset, sedla si jí na rameno a Lara ji vytrhla pérko. A já myslel že je to mazlíček ne přísada. Sutset se na Laru nevraživě podívala a seskočila dolů a schoulela se mi u ruky. ,Ona mě prohlídla?' zeptal jsem se sám sebe, protože jestli ano tak to pravděpodobně ví i Lara. Díval jsem se na Sunset, takže jsem si nevšiml že Lara mezitím připravila nějakou patlaninu. Okamžitě jsem poznal že to je tonicum. Povinná školní docházka je u draků z cela samozřejmá, takže školu jako takovou nemusíme platit, narozdíl od lidí. No a v lektvarech jsme se učily poznávat co kdo do nás lije. Štíplo to takže jsem sebou škubl. Po chvíli tonikum začalo působit, takže jsem usnul. Tonikum začlo tlumit bolest.

Předemnou začal umírat starý, černý, neobyčejně velký drak. Dračí stařešina, náš vůdce. U něj stála zahalená postava. Stála tam v černém plášti s rukama v bok. Poté co stařešina podlehl, začala se ženským hlasem smát. Pak se zhluboka nadechla a kývla směrem k sedícímu světle modrému drakovi. Soudce, ten co mě poslal neprávem na smrt, se zvedl a odletěl z pahorku nad ,,loukou ohně" jak jí říkají lidé....

S trhnutím jsem se probral. Vedle mě ležela Sunset. Jinak jsem kromě jí nevyděl nic než měsíc v úplňku osvětlující Sunsetino rudé peří tak, že vypadala jako vytesaná z rubínu.