Strange Magic: Okřídlené elementy

Kapitola 4.: Co je vlastně dort?

Vstal jsem z postele, dokráčel jsem k oknu a zhluboka se nadechl. Bolest už konečně pominula, ale krve bylo stále málo. Ale drakem být můžu.

Vyskočil jsem oknem na malou verandu a podíval se přes ručně udělané, dřevěné zábradlí. Ten malý dřevěný dům byl na stromě.

Pak jsem uslyšel zvuky kroků ozývající se z domu. Skočil jsem zpátky do místnosti a zavřel za sebou okno které se div nerozpadlo. Rozhlédl jsem se po místnosti. Byla malá, v rohu stála postel, pod oknem byl chatrný stůl se židlí a vzadu byly zavřené dveře. Pak jsem ty zvuky uslyšel znovu a tak jsem skočil do postele a dělal že spím. Ani nevím proč jsem to hrál. Dveře zavrzaly a do pokoje někdo vešel a po chvilce Syndra řekla:

,,Já vím že nespíš". Pootevřel jsem jedno oko a uviděl ji stojící u dveří. Otevřel jsem obě oči úplně.

,,Sakra" zabručel jsem.

,,Dobré ráno," řekla Syndra s úsměvem ,,už je ti lépe? Doufám že jo.....Nechceš kousek čokoládového dortu? Před chvíli jsem ho uvařila." , Dort? Počkat cože je vlastně dort?!'. Snažil jsem si vybavit hodiny lidských zvyklostí. O jídle jsme se už učili ale já si prostě nevzpomenu co je to dort! Mezi tím seskočila od někud ze shora Lara a řekla:

,,Já bych si dala."

,,No dobrá. Tak pojď Laro. Moesaši pojď taky. Bude ti potom líp." odpověděla Syndra a Lara vyběhla dveřmi do vedlejší místosti. Chtěl jsem vstát ale pak jsem si uvědomil jednu docela podstatnou věc...........Nemám oblečení. Lidé nosí oblečení ne?

,,Neboj. Ten dort není jedovatej.'' vytrhla mě z myšlení Syndra.

,,Nemáte tady nějaké oblečení?" řekl jsem pomalu abych nespletl lidštinu s dračštinou. Syndra se rozhlédla po místnosti a pak oznámila:

,,Chvíli počkej, hned se vrátím s nějakým oblečením." Vyběhla dveřmi pryč z místnosti. Pochvíli se vrátila s nějakou látkou a řekla: ,,Už jsem tu Moe. Tady máš. Já počkám za dveřmi, abys měl soukromí." a hodila ty hadry ke mě na postel.

Snažím se na sebe naházet ty kusy látky, ( zároveň se snažím vzpomenout na hodiny lidských zvyků ), když uslyším jak rámy střechy nade mnou zavrzali. Něco na nich přistálo.

Když jsem to na sebe nějak navlíkl, ( mám pocit že mám tu košili obráceně ), šel jsem ke dveřím, ale ještě než jsem tam došel proběhla mi hlavou myšlenka: Uteč!. Podíval jsem se k oknu. Průvan ho jako na uposlechnutí otevřel. Divné. Větru nevládnu. Pokud vím. Můj element je oheň, i když pravda že na to mám odlišnou barvu. Fialovou, ne rudou nebo oranžovou. Ostatní to odůvodňovali vzácnou nemocí, ale já tomu nevěřil.

Z myšlení mě vytrhlo další zavrzání. Tentokrát to asi odlétlo. Už o mě vědí. Vědí že žiju.

Měl bych ty lidi varovat dřív než zemřou.

Jdu pomalu ke dveřím (a jsem zatraceně rád že jsem se za tu dobu naučil chodit po dvou) a otevřu je. Za nimi stojí Syndra a hledí do blba. Pak si mě všimne a rozejde se směr další místnost, kde je na dřevěném stole podivná čokoládová věc (asi ten dort). Nad dortem se sklání nějaký člověk samec. Když si ho všimne Syndra sestřelí ho vodní koulí. Já nevěděl že ovládá vodu.

,,Můj dort!!" zařve Syndra (opravdu to je dort). Pak běžela k dortu a už cestou vytáhla nůž. Začala tu věc dort krájet a já se tam teprve dobelhal. Odněkud vzala talíře a na každý dala jeden malí kousek. Sobě si nechala většinu dortu, ale stejně to měla snědené dřív než já se to odvážil vůbec spolknout. Mělo to sladkou chuť, která mi připomíná sušenky z kakaa a medu, které mi dělala moje kamarádka Cynder. Byli výborné, ale tohle je tak na stejné úrovni.