Strange Magic: Okřídlené elementy

Kapitola 8.: Trénink ve tmě

"Vážně si myslíš že je to dobrý nápad?"

"Buď to bude fungovat nebo nebude. A ne tak nahlas, vzbudíš Laru." odpověděl jsem Cynder šeptem. "Co by se mohlo zkazit? Je symbol ohně a já oheň ovládám. Komunikace by měla být snadná jako vstávání." No, vstávání je vlastě neuvěřitelně těžké. 

"Hlavně s tím pohni, nemáme moc času." řekla s plnou pusou masa ze včerejška. Lara bude zuřit, nic pro ni nezbylo.

Začal jsem se soustředit na Sunset. Postávala vedle spící Lary a čepýřila si svá ohnivá brka. Spojil jsem se s ní telepatií a řekl jí náš plán. Nevím jestli rozuměla nebo to k ní vůbec došlo, každopádně přestala s čepýřením a odletěla směrem na domluvené místo.

"Myslíš že to pochopila?" zeptala se Cynder připravující se k běhu.

"Asi ano, ale to za chvíli zjistíme." řekl jsem a všiml si probouzející Lary. "Rychle jdeme." řekl jsem vběhl do lesa. 

Cynder za mnou opatrně kličkovala mezi stromy, ale moc jí to nešlo. Po třetím zlámaným stromu to vzdala a vzlétla. Já běžel dál dokud jsem nedoběhl na domluvenou mýtinu s malou studánkou. Cynder už tam čekala skrčená za velkým kamenem. Na jednom z rohů na její hlavě seděla Sunset jako na větvičce a dál si čepýřila peří. Schoval jsem se tam taky a čekal. Snad nebude Lara moc váhat až jí Sunset nebude odpovídat na volání. Nemáme na to celý den.

Po nějaké době Lara nakonec přišla. Rozhlížela se po mýtině a hledala stopy. Teď byla naše šance. Podíval jsem se Cynder do jejího smaragdového oka, z kterého jen zářila nedočkavost. Kývnul jsem na ní a ona se zhluboka nadechla, napřímila se a vychrlila na Laru tmu. Ano tmu. Temní draci umí vytvářet tmu. Pokud vím tak lidé to umí taky. Nebo alespoň uměli. 

Ze tmy se ozval Lařin výkřik: "Cynder?" Byl v něm rozpoznatelný náznak strachu. Malý ale rozpoznatelný. "Cynder! Moe!" Kývl jsem na Sunset a přeskočil kámen. Sunset proletěla tmou jako střela a upoutala Lařinu pozornost. "Sunset!" Fenix vyletěl na druhé straně a zaspíval. Teď můj tah. 

Soustředil jsem energii v sobě a poslal malou ohnivou kouli směrem kde by měla stát Lara. To mi nachvíli umožnilo vidět Laru jak se málem nevyhla. 

"Moc se spoléháš na svého fénixe. Zkus teď spoléhat jen na sebe." křikl jsem a ucítil Lařin strach. 

"To mám bojovat naslepo?" křikla na zpět, a já díky tomu dokázal zhruba určit kde stojí. Snad nebude tak hloupá aby se pokusila o nějaké větší kroky. Kolem ní jsou kořeny a za modřiny by mi asi moc nepoděkovala. 

"Neřekl jsem že máš útočit." opravil jsem jí. "Zkus se spíš soustředit na obranu a štíty." 

Poslal jsem k ní další ohnivou kouli. Poté jsem se rychle teleportoval na druhou stranu temného oblaku a vyslal další. Cítil jsem jak obě narazily na energii od Lary. Pousmál jsem se a celý proces zopakoval.

Takto jsem proti ní posílal jednu kouli za druhou. Ona se vyhýbala nebo vytvářela štíty. Sem tam jsem použil i jiné kouzlo, jako ohnivý sloup nebo výbuch plamenů, a ona to buď nějak odrazila nebo jsem slyšel syknutí bolesti. 

Když reakce začaly být čím dál pomalejší, usoudil jsem že to stačí. Přestal jsem jí bombardovat a chystal se jí říct že to pro dnešek končí ale místo toho mě srazila na zem slabá ohnivá koule. Lara se unaveně vypotácela z oblaku a když mě uviděla na zemi pokusila se o unavený úsměv. 

"Tak jak jsem obstála?" zeptala se když mi pomáhala na nohy.

"Některé štíty nebyly zas tak špatné, ale dej si pozor, máš v nich slabá místa. Úhyby by měli být ladné, ne tak mechanické. Zvolni je. Pohybuj se jako by jsi držela meč." Lara sebou škubla a vytrhla se z vlastních myšlenek.

"Promiň, moc jsem neposlouchala." řekla a vykouzlila roztomilý úsměv. "Mohl bys mi to prosím zopakovat?" 'Lidi a ty jejich úsměvy.' Pomyslel jsem si a celý proslov zopakoval. Laře spadla čelist. Mezi ní a Sunset, která jí už seděla na rameni a čechrala si peří, proběhla myšlenková konverzace. Sunset zvedla hlavu podívala se na ní, poté na mě, zpět na Laru a dál si čechrala peří. Lara obrátila oči v sloup a dostala křídlem po hlavě. Uniklo mi lehké ušklíbnutí. 

"Od teď budeme trénovat každý den ráno a večer. Ty klíče určitě nebudou zadarmo a je lepší když umíš naplno ovládat svůj element." Obešel jsem šokovanou Laru a vydal se směrem zpět do tábořiště. 

"A jak tady budeme dlouho? Nemám nic proti tvým učitelským dovednostem, ale nemáme na to rok." zeptala se s jistou ironií v hlase. Zastavil jsem se odpověděl: 

"Teorii snad znáš a základ máš taky. Obojí vynecháme a zaměříme se čistě na boj a obranu. Nevím jak to vidíš ty ale já v tobě vidím jistý talent. Dlouho nám to trvat nebude."

Lara se začervenala a upřela pohled do země. Ušklíbl jsem se a šel dál. Cynder mírně strčila do Lary pařátem aby upoutala její pozornost. Poté na ni kývla ať jde, vyskočila a vznesla se do vzduchu. Sunset zazpívala a letěla za ní.

Po chvíli cesty, která chůzí trvala o poznání déle než během, mě zastavil zvuk. Zvuk, který až moc připomínal přistání. Chvíli jsem se zaposlouchal, jestli to neuslyším znovu ale zezadu do mě bezmyšlenkovitě vrazila Lara. Podrážděně jsem se na ni podíval, pak se pousmál ašel dál