Strange Magic: Okřídlené elementy

Kapitola 7.: Plamenné představení

"Takže, než se vy dvě navzájem sežerete..." řekl jsem a popošel blíže k Laře. "Laro, tohle je Cynder. Cynder, tohle je Lara. Zkuste se vzájemně nezabít." Cynder pohrdavě pohlédla na Laru, protočila panenky a kývla. Lara jí sledovala a také opatrně kývla.  Sunset mezitím přestala řvát a usadila se Laře na rameni.

"Stmívá se, zůstaneme tady," řekl jsem a rychle dodal: "Všichni." Ani jedna z nich nic nenamítala. Cynder odlétla najít něco k jídlu a Lara se Sunset šli pro dříví na oheň. Ujistil jsem se že už nikdo není poblíž a proměnil se zase na své lidské já. Sebral jsem vak a oblékl se. Měl jsem spoustu času jen pro sebe, a tak jsem se rozhodl získat pár odpovědí.

'Myslím že je vhodná doba na to mi říct co chci vědět.' promluvil jsem v duchu.

'Dobře,' zazněl zvonivý hlas. ', co potřebuješ vědět, okřídlený?' Sedl jsem si do měkké trávy a uvelebil se. 

'Kdo jsi? Co jsi myslela tím "elementální draku"? Co děláš v mé hlavě?' Vychrlil jsem otázky.

'Kdo jsem teď není důležité.' odpovídala. 'V tvé hlavě jsem už od doby kdy jsi se narodil. A co jsem tím myslela? Ano ty jsi elementální drak. Copak to tvé šupiny nenaznačují?' 

'Ano, ale........proč mi to nikdy nikdo neřekl?'

'Na tuhle otázku ti dá odpověď ta černá. Teď ti chci něco ukázat.' řekla a mě klesla víčka a usnul jsem.

Byl večer, nad malým městem Mearvine se protrhla oblaka a začalo pršet. Po ulici směrem k majestátní katedrále kráčela postava zahalená v plášti černém jako noc, který se jí lepil na tělo a upozorňoval tak na ženskou stavbu těla. 

Postava došla ke katedrále pokusila se otevřít velké dubové dveře. Byly zamčené. Postava mávla rukou a ze země vyrostl malý úponek, který zastrčil větvičku do klíčové dírky. Ozvalo se cvaknutí a dveře se s vrzáním pootevřely. Postava hbitě vnikla dovnitř a dveře zavřela.

Ocitla se ve velké temné místnosti. Skrz velká prosklená okna vnikalo pouze světlo blesků a každým okamžikem se ozval hrom následovaný ozvěnou.  Na konci místnosti stál mladý muž. 

Přes tmu dokázala žena rozeznat pouze svalnatou postavu a krátké vlasy.

"Zdravím, Dalaro." řekl muž hlubokým hlasem. Dalara si sundala kapuci a odhalila mokré hnědé vlasy a bledý obličej. " Vím že hledáš arcibiskupa. Proto by jsi měla vědět že velectěný Ahorad včera odjel." Žena si povzdechla a řekla:

"Tvoje návštěvy nejsou tak časté, aby si mi přišel říct jen tohle, Ebrithile."

"Uvažuješ správně." řekl Ebrithil a popošel blíž. " Týká se to Hellgrinda."

"Hellgrind? Byl uvězněn před více než sto lety. Myslíš že je ještě naživu?"

"Těžko říct. Víš co s ním udělala dračí krev." řekl Ebrithil a Dalara ztuhla. "Draci začínají mizet. Lidé příliš často umírají. Mezi lidmi se traduje že ožívá krvavá magie."

"Dost!" Dalara zařvala s nelidskou hlasitostí. " Už jsem pochopila, savče. Ale proč to říkáš zrovna mně?" 

"Nedávno jsem byl u jednoho páru z klanu uctívačů vody." řekl klidně. " Ta žena byla  těhotná. Narodí se jí dívka, která bude mít vize. Víš co to znamená."

"Naposledy když si elementy vybraly vědmu, tak Hellgrind zešílel." řekla Dalara a odvrátila pohled do vysokých oken.

"Přesně tak." potvrdil Ebrithil. "Ale když si elementy vybírají vědmu..." nedokončil větu a v místnosti nastalo ticho. Nakonec to znovu přerušil Ebrithil. " Vím že čekáš vejce." řekl a položil jí ruku na rameno. " Chci jen aby jsi byla připravena." S těmito slovy mág zmizel v záblesku světla. 

"Budu, příteli." zašeptala Dalara. 

Probudilo mě zatřásnutí. Otevřel jsem oči pohlédl do plamenů těch Lařiných. Zprudka se nadechla a začala ječet.

"Přijde ti to normální?! My tu se Cynder dřeme jak krtci a ty se tu válíš a medituješ! Počkej, až se změníš, připálim ti křídla tak, že..." Lara zmlkla po pohlavku ocasem od Cynder. Nevraživě se na ni pohlédla, ale už mlčela. Já přemýšlel nad něčím jiným. Dalara.....byla moje matka. Kdo je Ebrithil? Na co měla být připravená? Kdo je skutečně Hellgrind? Ou počkat, Lara. Co jí mám říct?

"Musel jsem...získat pár odpovědí." vypravil jsem ze sebe. Odpovědí? Mám víc otázek než předtím. Nevraživě na mě koukla, ale dál to nekomentovala. Protočila panenky a už s klidným: "Jdu udělat večeři." odešla chystat oheň.

Po chvíli hledění do prázdna a přemýšlení najednou Sunset začala zběsile řvát. Ohlédl jsem se uviděl Laru v plamenech. Rychle jsem se zvedl začal soustředit energii. Chtěl jsem plameny udusit větší energií. Avšak stalo se něco co jsem nečekal. Nad Larou se objevila obrovská vodní koule, která spadla uhasila všechny plameny. Lara tam stála, mokrá a zjevně i překvapená. Co to u všech elementů bylo? To jsem byl já? Jak teď udělá Lara večeři? 

"Co to bylo?" zeptala se Lara směrem k nám. To kdybych věděl...

"Já nevím" odpověděl jsem. "Asi voda." Zkusil jsem se pousmát ale moc to nešlo. Lara si povzdechla a začala se magií sušit. Podařilo se jí zachránit brašnu ale oheň už asi nerozdělá. Ne sama. Šel jsem k ní a řekl:

"Pojď, rozděláme ten oheň." Kývla začala hromadit energii. Chtěl jsem začít taky ale něco mě napadlo. Místo do sebe jsem energii posílal do Lary. Okamžitě spojení přerušila. Zatvářil jsem se zmateně.

"Co je?" zeptal jsem se.

"Večer." odsekla. "Navíc jsi mě vyděsil, nejsme sehraný a tímhle mě můžeš zabít, to nevíš?" Asi jsem jí trochu naštval. 

"Velice správně." řekl jsem jí a zkusil se pousmát. "První úkol máš za sebou." 

"Jaký úkol, ty nemyslící dráče? První úkol, jak se nezabít? Sebeobranu kouzel umím docela dobře, učím se je už od mala." Asi jsem jí trochu naštval. Čas přejít na úkol číslo 2. 

"Vážně?" zeptal jsem se. "Dokaž to." Bleskově jsem nastřádal energii a mrskl po ní slabou ohnivou kouli. Ladnou půl otočkou se vyhnula a poslala proti mě dvakrát tak silnou. Přebral jsem její energii, přidal trochu svojí a obrátil kouli velkou jako kolo od vozu proti Laře. Ta na obranu vyvolala ohnivou zeď. Ohnivá koule narazila do zdi, která se rozpadla a nárazová vlna podrazila Laře nohy. Mezitím jsem nastřádal energii pod Laru a vytvořil plamenný sloup, který jí měl zabít, ale ještě jsem jí rychle obklopil štítem. Udržoval jsem sloup a zároveň štít tak dlouho než můj dračí smysl zaznamenal energii za mnou. Povolil jsem a všiml si že Lara bere energii z toho sloupu. Zrušil jsem ho a otočil se. Za mnou se formovalo tělo z plamenů. Pomalu nabíralo podobu obrovského vlka a já se jen díval. 

"Hezký." pochválil jsem soustředící se Laru. "Ale malá rada do života." Sebral jsem všechnu energii z toho nedokončeného vlka a poslal malou ohnivou kouli směrem k Laře. Ta to nečekala a náraz jí shodil na zem. "Elementály vyvolávej před bojem. Formují se dlouho a během toho jste oba zranitelní." Šel jsem k ní a podal jí ruku. Dala mi tu svou, která byla rozpálená div že nehořela, a pomohl jsem jí se zvednout.

"Výborně. Teď když jste si dohráli, může Lara dodělat tu večeři?" řekla Cynder pobaveně a kývla směrem k ohništi. 

Zapálili jsme oheň a Lara připravila maso na zpracování. Něco upekla a zbytek dala stranou sušit. Po jídle jsme připravily nocleh z pokrývek co jsem měl já a Lara v brašně. Cynder se schoulila do klubíčka dál od ohně a rychle usnula. Nakonec jsem zůstal vzhůru jako poslední. Sledoval jsem střídavě hvězdy a Laru. Je celkem roztomilá když spí. Nakonec jsem také upadl do bezesného spánku.