Strange Magic: Okřídlené elementy

Kapitola 5.: Neznámá

"Asi bych vám něco měla říc..........."

Víc jsem z Lařina proslovu neslyšel. Dostihla mě únava z proměny a stále ještě ze zranění. Poslední co jsem zahlédl byly moje drápy rychle se měnící zpět na prsty a velké černé křídlo které mě přikrývalo.

Všude kolem mě byly různobarevné mlhoviny a spousta hvězd. Vznášel jsme se ve prázdnu a všude bylo ticho.

"Jsem ráda že se konečně vidíme, Moesaši," promluvil na mě někdo ženským hlasem a já se za ním otočil. Spatřil jsem velkou žlutě zářící kouli letící směrem ke mě.

"Kdo jsi a odkud znáš mé jméno?" zeptal jsem se jí.

"Jsem v tobě už od doby kdy ses narodil, a co jsem se dovíš časem."

"Kde to jsem?" zeptal jsem se začal se rozhlížet kolem.

"V tvé hlavě." odpověděla a já se zpět otočil čelem k ní. Byla už hodně blízko. Náhle začala nabývat lidskou formu. Čím dál víc se začala podobat mladé dívce. "Čekala jsem hodně dlouho než jsem k tobě mohla promluvit, elementální draku."

"Počkat, cože?" dívka se rozzářila a mě obklopila záře.

Probudili mě podivné výkřiky, které zněly jako by o sebe mlátili dřevěné tyče. Otevřel jsem oči a uviděl hýbající se větve útočící na Laru, která se bránila svým mečem. Pak jsem uviděl enta, který řval bolestí.

"Co ho lehce zpacifikovat?" slyšel jsem Syndřin hlas a to co jsme viděl měl úplně vyděsilo. Syndra se vznášela mírně nad zemí a byla obklopena temnou energií. Pak vyvolala několik vodních koulí, které byly také plné temnoty, a s děsivým démonickým smíchem je vystřílela po entovi. Pak vše zakončila malým vodním výrem.

"Tini bude nasraná..........zabijeme ji taky!" Ostatní na ní také zděšeně zírali, ale pak jí temná energie opustila a svalila se na zem. Pokud myslím správně tak Tini je ta zemní.

"Hej co se to tam děje?!" Rychle jsem vstal a otočil se po hlase. K nám běželi dva lidští vojáci v levných brněních a se železnými meči. Pokusil jsem se jim vysvětlit že na nás ten ent zaútočil, ale Lara byla rychlejší a provedla rychlí výpad s taseným mečem. Jeden z vojáků padl s rozseknutým hrdlem. Druhý voják napřáhl meč aby Laru zabil, ale jeho útok vyblokovala Loydova rychle seslaná hydra ze stlačeného vzduchu. Ta divně zavřeštěla a rozplynula se. Voják se vylekal, upustil meč a vzal nohy na ramena. Silný poryv větru ho však odhodil zpět a Loyd ho vzdušnými řetězy přivázal k mrtvému entovi. Začal sebou zmítat a řval o pomoc, ale já ho umlčel ranou pěstí. Čelist křupla a on upadl do bezvědomí.

Až teď jsem si všiml že z mého zranění zůstala jen velká bledá jizva. 'Jak se to mohlo stát?' pomyslel jsem si. 'To já,' promluvila mi v hlavě znovu ta dívka. 'Můžeš mi už konečně říct kdo vlastně jsi?' zeptal jsem se v duchu. 'Časem se dozvíš.' Ta mi nic víc neřekne.

"Tak, kde je Tini?" zeptal se Loyd unaveně. Odpověď začala křičet hned za námi.

"Co jste to udělali! Vy jste zabili Staroduba! Né!" Tini začala řvát jako pomatená. Já si jí nevšímal. Vlastně jsem si nevšímal ničeho jiného než Syndry svalené na zemi. Pod zavřenými víčky se jí zběsile otáčeli oční bulvy.

Po pár minutách řvaní jací jsme pitomci od Tini, Syndra otevřela oči a posadila se. Pak řekla skoro nesrozumitelně něco o tom že měla další vizi. 'Počkat.....ona má vize?'