Alongside Princess

I.část

Elfí princezna utíká před svým osudem. Osudem provdat se za špinavého a zkorumpovaného elfa. Tedy řečeno Elfího prince z království Eragrian. Tento král, je sice mladý a krásný navenek, uvnitř je ale shnilý. Princezna byla zaslíbena tomuto princi již dávno před jejím narozením. Království, ve kterém žila, bylo spálené na popel. Starý král se její rodiny ujmul, poskytl jim přístřeší. Jako odměnu chtěl ruku jejich novorozené dcery, pro svého o čtyři roky staršího syna. Královně a králi nic nezbylo a tak museli souhlasit. Jejich souhlas předepsal osud naší princezně. Jako malá si s princem rozuměla, měla ho ráda, možná i víc, než si sama dokázala připustit. V den jejich svatby se vše změnilo.

Dívka věděla, že to s ním nebude nikdy dokonalé. Do jeho pokoje každý den vcházela jiná žena. Dívce to bylo líto, bylo jí líto citů, které k němu chovala. Vždy se k ní choval krásně. Nikdy ji ale nepolíbil, nikdy se jí nedotkl tak, jak by si ona přála. Mrzelo ji, že uléhá do lóže s jinými. Ona by si to k němu nikdy nedovolila. Nikdy by ho nezesměšnila tak, jako on ji. Pukalo jí srdce z toho, co udělal.

Stála před dveřmi velkého sálu a čekala, až se otevřou. V ruce honosnou kytici, na hlavě korunku ze stříbra, osázenou kamínky. Šaty bílé jako sníh a vlečka utkaná z nejjemnějších nití. Za dveřmi se rozezněl zpěv a hudba. Vojáci otevřeli dveře. Vešla dovnitř, celým sálem byly slyšet ohromující nádechy hostů. Jejich šepot princeznu znervózňoval. Věděla, že je vše dokonalé. Tedy skoro. Její otec a matka zde nebyli. Ať se mladá princezna rozhlížela sebevíc, nenašla nikoho z jejího rodu. Do zástupu za ni se postavily družičky, které jí držely vlečku, před ní proběhly dívenky s okvětními lístky z růží, které rozhazovaly radostně kolem sebe. Dívka vykročila a ladným krokem se vydala k oltáři, kde stál princ. Vypadal úchvatně, byl též v bílé barvě oděn. Přes rameno měl položenou červenou šerpu.

Princ se zadíval na princeznu, na tváři se mu vykouzlil úsměv. Když došla ke schodům oltáře, podal jí ruku, princezna nabízenou ruku přijala a vyšla schody k princi. Postavili se před sebe a každý z nich začal odříkávat sliby a jejich nehynoucí lásku.

„Já, Edgar Tyrion Eragrian, tímto slibuji nehynoucí lásku a věrnost, dokud nás smrt a nemoc nerozdělí." Citoval.

„Já, Eleanor Serina Armondská, tímto slibuji-„ Klapání kovů o zem přerušilo slib. Ohlédla se a uviděla svého pobočníka Gasla, jak se svěšenou hlavou přichází k oltáři. Zastavil se, poklekl.

„Má paní, přináším nemilé zprávy." Svíral v rukách hadřík od krve.

„Mluv, proč rušíš svatbu?" tázal se podrážděně princ.

„Královna a Král jsou mrtvi," řekl a zvedl hlavu a podíval se na prince. Princezně se po jeho slovách zamotala hlava. Všechna síla jí opustila.

„To není-„ zakryla si ústa a začala plakat.

„Moje paní, byl bych rád, kdybyste přišla sem, zamnou," pověděl. Hlasy v síni se nedaly přeslechnout. Urážky, šeptání.

Pomalu sestoupila schody a Gasl jí uchopil za paži, zatáhl za svá záda a poté vytasil meč, který měl po boku.

„Jak se opovažuješ tasit meč na svého krále!" rozkřikl se princ Edgar a jeho vojsko je obestoupilo s vytasenými zbraněmi.

„Stále nejsi král, můj pane." zavrčel pobočník.

„Princezno, královna a král byli zabiti touto dýkou." Vytáhnul zakrvácenou dýku z hadříku. Dýku dívka velice dobře poznávala. Byla to její dýka, kterou princi darovala.

„Jak se opovažuješ! Nazýváš mě vrahem?" Vojáci co stáli okolo, se napnuli jak struna a čekali na princův rozkaz.

„Jak jsi mohl!" rozkřikla se třesoucí se dívka. Svědci, hosté, princové a princezny, králové a královny z jiných krajů se postavili na nohy.

„To je nehoráznost! Prince Edgare, vysvětlete nám to! Buďte tak laskav," rozehřměl se hlas Starého krále. Princ ale mlčel, na tváři se mu zjevil spiklenecký výraz.

„Ano je to tak, zabil jsem je! Abych mohl být králem já a ne oni!" rozesmál se princ. Někteří hosté nadávali, křičeli, některé dámy zas plakaly.

„Zabijte ho! Princeznu chci živou!" křikl a sednul si na trůn.

„Edgare! Jak se opovažuješ takhle zničit pověst království!" hřměl hlas starého krále.

„Tak, jako ty jsi zničil mou matku! Tak zničím já tebe," okřikl ho. Král se postavil na nohy a znenadání upadl.

„Co jsi to provedl?!" zašeptal, než se začal svíjet v bolestivé agónii. Hosté začali křičet a utíkat ze sálu. Král byl mrtev. Eleanor se skrývala za Gaslem, který se snažil probít cestu ke králi, v tu chvíli dívka nikoho nezajímala. Konkubíny křičely a krčely se v rohu u mohutného trůnu. Léčitelé se zajímali o tělo padlého krále. Mladý princ se smál. Bavil se tím, co se okolo něj děje.

„Princezno! Utečte!" křikl princezny přítel a pobočník. Nadzvedla své svatební šaty a utíkala sálem ven. Pryč z království.

Utíkala před královskou stráží. Jejich hlasy, dupot kopyt dopadající na zem jí dával sílu běžet dál. Se slzami v očích, se svatební vlečkou v ruce klopýtala přes královskou zahradu plnou růží, tulipánů až k tajuplnému lesu. 

Co nejdál od prince.