Alongside Princess

VI. část

Začalo svítat a princezna seděla zachumlaná v kožešinách po boku Tarose, který poslouchal každičké slovo. Když princezna dovyprávěla svůj příběh protáhla se a zívla si. Byla unavená z ponocování a pusa jí bolela z mluvení. Taros za celou dobu jejího vyprávění nepromluvil ani slovo, dokud nebyl vyzván či tázán. Eleanor se zvedla a protáhla se, seskočila z navýšené skály a rozhlédla se. Nikde neviděla Sokola, otáčela se ze strany na stranu a očima kmitala mezi prostorem, propadala panice. Kde je? Taros si uvědomil, že není něco v pořádku, vyskočil z kožešin, do kterých byl donedávna zabalen a šáhnul po ručně dělaném luku a meči, který zastrčil do hrubé kožené pochvy. 

"Princezno, jděte do skály!" řekl a napnul se. Princezna Tarose neuposlechla a vyběhla k místu, kde byl Sokol, než zašla do přístřešku. Muž odceknul a vyběhl k mladé princezně.

"Řekl jsem vám, aby jste šla ke skále!" Luk si přehodil přes rameno a chytil princeznu do náruče.

"Kde je?! Kde je Sokol?!" Muž dívku položil do kožešin a vyčkával. Princezna zmateně tikala oči mezi Tarosem a mečem než uslyšela řev. Řev, který drásal uši a otřásal jeskyní. Řev, patřící zvířeti, které nemuselo být viděno, aby budil strach. Dívka si zacpala uši a schoulila se do klubíčka. Zahlédla Tarose jak vybíhá z jeskyně a tasí meč. Náhle se zem zatřásla. Dívka ze zvědavosti vykoukla ven. Uviděla ohromného draka. Křídla měl rozpjaté v celé své kráse. Byl černý jako uhel pokrytý šupinami, od hlavy podél páteře měl výrůstky z kostí. Špičaté a ostré zuby mu trčeli z jeho ohromné šupinami pokryté tlamy. Oči měl rudé a zářivé jako láva. Nozdry měl rozevřené a nasával pachy. Princezna viděla draka jen z jedné strany, když se ale otočil, uviděla ohromný, starý, zahojený šrám přes jeho druhé oko. Dívka při pohledu zděšeně vyjekla. Jakmile se zvuk donesl k drakovi, okamžitě tam zaměřil své oko a zhluboka vdechoval pach, netrvalo dlouho a rozešel se k princezně. Taros se napnul a tasil meč před ohromným drakem. Čím blíže byl k jeskyni tím více byl muž připravený útočit. Z nozder příšery vycházela pára. Mrštný jazyk mrskal okolo mohutné tlamy plné zubu. Dívka zalapala po dechu a přitiskla si dlaně na ústa, aby nevydala další hlásku. Tharos stál naproti drakovi, který směřoval k princezně. Oko upřené na princeznu, otevřel tlamu a zařval. Řev se nesl ozvěnou v jeskyni a to donutilo princeznu vyběhnout ven avšak jí taros stihl zastavit dříve, než by padla do chřtánu draka. Oba stáli nehybně, čekajíc, jaký krok podnikne drak dál. Drak se narovnal a svým ocasem bouchal do země, ve které se vytvořila díra.

"Jsi daleko od domova! Nečeká tě tu nic dobrého!" Vykřikl muž a švihl mečem před tlamou draka. Drak uhnul a zavrčel. Křídlem mávl před mužem a silným větrem odvál všechny věci jako pírka. Taros zarazil svůj meč do mezery mezi skalami aby odolal silnému větru. Podal dívce ruku aby se mohla chytit. Dívka neváhala a uchopila Tarosovu paži, která si jí k sobě přivinula. Ohromena sílou větru, se svalila na zem a zírala na draka. Sledovala jeho obrovskou mohutnou tlamu plnou ostrých zubů, drápy a oko, které jí sledovalo. Pohledem jela na ocas zvířete. Uviděla jak má zaražené kopí  něm.

"Tarosi!" Vykřikla princezna a ukázala směrem na ocas. Dívka se bez zaváhání zvedla a pomalým krokem šla blíže k drakovi.

"Princezno!" křičel na Eleanor, která ho ignorovala a pokračovala v chůzi. Stále sledovala oko a tlamu zvířete. Čím blíže princezna byla, tím více byl muž připraven zaútočit, zabít to monstrum. Drak byl ale poněkud klidný, dívka se přibližovala více a více, při každém pohybu draka se zastavila a zadívala se do jeho oka. Lehkými a tichými kroky našlapovala na jehličím a blížila se k ocasu, kde byl zaražen oštěp.

"Princezno! ten oštěp je tam z nějakého důvodu!" křikl a v tu chvíli se drak otočil na muže a zařval.

"Utečte!" vykřikl Taros a jen co udělal krok drak se ohnal mohutnou tlamou plnou zubů po něm. Taros se ohnal svým mečem ale minul.

"Tarosi sečkej!" ozval se hlas ducha lesa. "sleduj jí!" napomenul ho hlas. I když nerad, muž hlas poslechnul.

Princezna se lehce dotkla oštěpu, který byl zapíchnut v ocase a drak sebou trhnul. Dívka se leknula, ale vyčkala, až se drak uklidní, uchopila zakrvácené kopí blízko hrotu. Druhou ruku položila drakovi odhodlaně na ocas. Ucítila jeho pevnou kůži šupinky, kterými byl ocas posázen. Zadívala se na draka, do jeho oka, které bylo plné  nenávisti k lidem, plné zloby a plné bolesti. Dívka se na něj usmála, uviděla v něm svůj odraz a prudkým trhnutím vyškubla oštěp z ocasu. Drak zařval a otočil se k ocasu. Dívka pomalu začala odstupovat, drak jí pečlivě sledoval, už ale nebyl agresivní. Jazykem si olízl krev z ocasu a rána se mu pomalu začala hojit. 

"Už to bude dobré chlapče, teď už tě to nebude bolet" řekla a sklonila hlavu na rozloučenou. To stejné udělal i drak. Rozepjal svá křídla a jedním mohutným máchnutím se vznesl do oblak. Všude poletovaly listy, prach a jehličí. 

"Vidíš chlapče,  ona je výjimečná." řekl hlas muži, který byl ochromen nádherou, elegancí a odvážnosti princezny. Muž se postavil na své třesoucí se nohy a pomalu přicházel k princezně. I když drak odletěl, stále měla skloněnou hlavu. Vlasy jí zakrývali obličej. Když přišel k ní, rukou jí zdvihl hlavu. Uviděl slzy.

"Tarosi, já mu rozuměla, rozuměla jsem mu, cítila jsem jeho bolest, jeho strach, jeho zlobu a nenávist." Plakala a slzy se jí kutáleli po tváři a dopadali na látku jejich šatů.

"Poděkoval mi." vzlykala. Muž si jí přivinul na hruď a utěšoval jí. 

"Měl důvod princezno. Zachránila jste mu život." řekl muž a položil si bradu na její hlavu. Vzhlédl k nebesům a ke korunám stromů.

"Děkuji, že jsi mi dal příležitost toto vidět." Zašeptal do tichých vzlyků princezny. 

Ahojte ^^ tak vám přináším další kapitolku. Je možné, že se bude odlišovat psaním. Protože nemam zrovna nějak extra dobrou náladu psát v takovém tom ehm stylu alá "zaklínač" :D No, každopádně, doufám, že se Vám to líbilo. Budu ráda za komenty, volty. Jinak chci poděkovat hlavně za to, že to čtete. Je možné, že to je absolutní nesmysl, ale do této knihy jsem se pustila vlastně pár dní před dovolenou, neměla jsem žádnou inspiraci.... (I teď jí nemam :D) Dostala jsem jí jen díky několika lidem, kteří mě podporovali a pomáhali mi.

Takže mé veliké díky patří SilverSeraphim. Když jsem vlastně byla na dovolené, z nudy jsme hráli hru, "Každý napíše jednu větu." no a díky ní vznikl příběh Kočka a Myš. Rozhodně si přečtěte nějakou z jeho povídek, jsou sice trochu těžší na čtení, ale jsou úžasný!