Alongside Princess

IX. část

Bezhlavé tělo padlo k zemi, kde se začalo rozkládat. Princezna si odhrnula pramen vlasů, který jí spadl do obličeje a odhodila meč. Z úst jí uniklo několik slov, kterým ani Taros nerozuměl. Poté princezna přišla k zraněnému muži a prohlédla si jeho zakrvácenou ránu.

Odhrnula jeho košili a uviděla vpich. Byl ošklivě rozšklebený. Co nejjemněji se dotkla kůže okolo rány. Taros sykl bolestí.

„Bude to chtít vyčistit, poté zašít." Řekla pevným hlasem. Muž jen kývl hlavou. Za pomoci princezny vstal a pomalu se oba dali na cestu k jeskyni.

I když bylo slunce vysoko na obloze, přes listy a jehličí vysokých starých stromů neprošel ani jediný paprsek světla. Bylo chladno, ale ne zima.

„Proč jsi to dělal?"

„Co myslíš?"

„Proč jsi tam takhle šel, bylo jasné, že se něco stane, bylo to bezohledné. Věděl jsi, o koho jde a přes to jsi šel. Proč? Chtěl jsi na mě udělat dojem?"

„Možná..." V tu chvíli princezna muže praštila po hlavě a Taros se nechápavě na dívku podíval.

„Za co?"

„Za tvou hloupost"

„Dobře. Už tam budeme, umíš šít?" Optal se jí Taros až trochu váhavě. Princezna nevěděla, zda Tarose opět praštit za hloupou otázku či zda se smát.

„Ano umím." Odpověděla.

„Nemyslím vyšívání, které vy princezny děláte."

„Hele, na to, že žiješ v lese, nás znáš až moc dobře." Zasmála se princezna.

„Jak se zdá, tak moc dobře ne, nevěděl jsem, že princezny umí bojovat."

„neumí"

„Tak proč?"

„V paláci jsem se nudila."

Když došli k jeskyni Taros se usadil a Eleanor šla shánět cokoliv podobného jehle a niti. Zatím co hledala, Taros sledoval každý její pohyb. Líbila se mu. Ba víc, cítil k ní něco tajemného. Ona byla tajemná, plná překvapení, jemná ale přes to tvrdá a nebojácná.

„Au" uteklo Tarosovi z úst, když mu Eleanor projela nahřátou jehlicí po ráně. Nechtěl vypadat jako slaboch.

„Je to pěkně hluboké, měl jsi štěstí." Řekla a provedla tak další steh.

„Kéž by štěstí, to mě opustilo už když jsem se narodil." Zahleděl se do korun stromů. Nevnímaje bolest, slova princezny, nebo dokonce její dotyk si snažil vzpomenout na jediné štěstí, které kdy měl.

„Tak hotovo." Řekla dívka a ránu přikryla kusem čisté látky. Taros se zvedl a protáhl se. Rána ho zabolela, a tak se za ní chytl.

„Měl by sis dávat větší pozor, bude se to muset zahojit."

„Jak poroučíte princezno." Řekl a uklonil se. Eleanor nad tím jen zavrtěla hlavou, rozpustila si vlasy a šla vrátit věci na své místo.

„Nedaleko odtud je jezírko, půjdu se okoupat." Oznámila Tarosovi a pohlédla na něj.

Ten se podrbal na zarostlé bradě a kývl na souhlas.

„Půjdu s tebou." Princezna při sebou škubla při pomyšlení, že by jí viděl někdo jako on, ale přesto se jí objevil ruměnec na tvářích.

„Nebojte, budu vás jen hlídat." Oznámil jí rozpačitě. Ač to bylo princezně proti kůži, věděla, že kdyby ji někdo napadl, zemře.

Cesta byla opravdu krátká. Když dorazili na místo, Taros se otočil a opřel se o kmen stromu. Eleanor ze sebe pracně sundávala šaty avšak zapomněla na jeden malý zádrhel. Na vázání na zádech.

„Ehm, mohu tě poprosit?" optala se směle. Taros se ohlédl na princeznu, která k němu stála zády a držela si vlasy na jedné straně. Rozpačitě s třesoucími rukami šel princezně rozvázat šaty.

Když k ní přišel blíž, uviděl na jejích zádech zvláštní tetování, jelikož ho neviděl celý, neměl ponětí co znamená.

Její bílá až skoro průhledná pokožka ho vábila jako dravce maso. Srdce mu zběsile tlouklo. V mysli se okřikoval, ať se uklidní. Pohlcoval ho chtíč. Silný a nekonečný.

Jemně se dotknul princezny, jako by se měla rozpadnout. Lehce se dotknul vázání šatů a začal pomalu šněrovat.

Princezna se při každém jeho nechtěném doteku zachvěla. Ač se to snažila zakrýt, její tělo jí zrazovalo. Náhle vše přestalo. Rukou si držela šaty a ohlédla se za sebe. Když tak udělala, Taros za ní už nestál a tak nechala šaty padnout k zemi.

Tichým krokem vstoupila do chladného jezírka a snažila se přivyknout teplotě. Poté se ponořila a užívala si koupel.

Zatím co se princezna koupala, Taros se snažil uklidnit, jeho srdce zběsile bylo. Hlavu měl zahlcenou její vůní a krásou. Snažil se odolat nutkání pohlédnout na ní.

Avšak nikoho nezabije, když nahlédne.

Když tak udělal, spatřil princezniny záda v celé své kráse. Její křivky, boky, poprsí. Její tetování, obrovská dračí křídla, která jí musela končit u poprsí. Zalapal po dechu. Nikdy neviděl nic tak krásného.

Rychle odvrátil zrak, když si princezna všimla, že jí sleduje.

„Nejsi první, kdo na to zírá." Řekla princezna suše a vyšla z vody. Oblékla se do šatů a šla směrem k Tarosovi.

„Můžeme jít, pokud se tedy nechceš koupat ty." Taros zavrtěl hlavou a vstal.

Co bude dál? Dokáže po tomhle všem princezně odolávat?

O(