Alongside Princess

VIII. část

Tiše seděli schováni za keřem, který je kryl od přicházející skupiny neznámých. Eleanor se modlila, aby to nebyli princovi vojáci. Avšak zvuk brnění, hlasy a dupot nenaznačovalo tomu, že by to byli vojáci.

Taros se zhluboka nadechl a ihned nakrčil nos. Znechuceně se odvrátil od křoví, a tak i od skupiny. Eleanor sledovala muže, který si držel ústa a snažil se mělce dýchat. Nechápala, co se děje a tak nahlédla z křoví k přicházejícímu hluku. V tu chvíli uviděla skupinku mužů společně s jednou ženou. Z korun stromů se ozvalo šustění. Zvedl se vítr a v tu chvíli i princezna ucítila onen hnijící oder, který přicházel od skupinky.

Dívce se udělalo nevolno a zalapala po dechu. V ten moment, ač nechtěně zlomila při pohybu rukou větvičku. Křupnutí se rozléhalo lesem. Skupina se ohlédla k místu.

Jeden z nich se oddělil a šel prozkoumat okolí. Taros klečel napnutě a svíral v ruce svůj meč. Pohledem sledoval Eleanor, která se choulila k němu.

V tichosti naznačil princezně, aby tu zůstala a zvedl se. V tu chvíli na sebe upoutal veškerou pozornost.

„Tak přece jsem tu někoho cítil." Řekl pobaveně Taros. „Nejste daleko od domova?" protáhl se a opřel se o kmen stromu, po kterém se svedl na zem a unaveně zívl. Jako by byl celý dny na nohou a tvrdě pracoval.

„Zaslechli jsme, že se princezna ztratila." Ozval se ženský hlas. Taros náhle uviděl vysokou bělovlasou ženu. Vlasy měla svázané do neúplného culíku. Uši jí prozrazovali, že je elfka. Tetování, které jí sahalo od kořínků hlavy po čele až pod její oranžově zářící oči, znamenalo že patřívala k velitelům elfí armády, ale její barva kůže byla šedá, až fialová. Patřila k těm, kteří se odvrátili od svaté Rinhet, byla jednou ze skřetů.

Na sobě měla plátěnou košili, ramena měla opevněná dračími šupinami a kožené chrániče na rukou a hrudi jí chránili před zlomením kostí při boji. Na zádech měla kulatý štít. A po boku jí vyseli dvě dýky ostré jako břitva. To dokázal Taros odhadnout jediným pohledem.

Ostatní její kumpáni vypadali poněkud stejně. Nezajímavě.

„Co zde hledáš cizinče ty?" Optala se ho žena svůdně.

„Utíkám" Přiznal se Taros.

„Před čím člověče?"

Taros pohodil rameny a zadíval se do jejích planoucích očí.

„Před světem."

„Tak se přidej k nám" nabídla mu žena.

Taros se zamyslel. Věděl, že ho princezna celou dobu sleduje, poslouchá.

„Děkuji, ale nemam zájem. Smrdíte a tvoje barva se mi zrovna taky moc nelíbí." Odpověděl jí Taros.

Žena se zamračila, ale pak své obočí uvolnila. Chlapi vedle ní stáli v pozoru.

„Asi nevíš, s kým máš tu čest." Řekla žena a přišla k muži blíž, až stála nad ním. Hniloba, která z ní vycházela byla až smrtící, avšak Taros vydržel.

„A ty snad víš?" Zeptal se pobaveně až drze. Elfka podle vzhledu byla o několik let starší než on a to jí vytáčelo. Šáhla po dýce a přiložila jí Tarosovi na krk.

„Chlapče, ty chceš umřít." Zasmála se žena.

„Kdepak, ale ty asi ano. I když, ty už jsi mrtvá docela dlouho, dle smradu, který z tebe vychází." Žena svou dýku přitiskla ještě blíže k jeho krku, kde rostl jeho plnovous.

Náhle se ozval křik. Žena se odvrátila od Tarose a ten v tu chvíli ženu odkopl a odkutálel se opodál. Kde se postavil na nohy a vytasil meč. Věděl, že To byl Eleanořin křik, a proto už tu nesměl zůstat ani o minutu déle. Proč si jen hrál? Proč je nezabil hned. Co tím chtěl dokázat. Jaký je hlupák?

Jeden z mužů se rozeběhl proti němu s mečem a švihl. Taros měl co dělat, aby uhnul. Nečekal takovou rychlost natož pružnost.

Muž nepřestával útočit. Taros se bránil, dokud útočníkovi nedocházeli síly a když našel slepé místo, skrčil se před přicházejícím útokem a sekl útočníka do nohy. Ten se skácel k zemi a Taros mu ihned proťal srdce. Bezvládné tělo mu zůstalo na meči. Bezohledně se nohou opřel o tělo a vytáhl z něj svůj meč. Který byl zašpiněn černou lepkavou a smradlavou krví.

Na další útok nemusel čekat dlouho avšak se mu postavili rovnou dva. Jeden z nich měl obouručný těžký meč. Druhý měl oboustrannou sekeru. Oba byli oproti Tarosovi v nevýhodě. Byl mnohem rychlejší než oni dva.

Lesem se ozývali zvuky bojových křiků, drnčení mečů a nadávek. Konečně když jeden padl mrtev na zem druhý už byl vyčerpaný. I Taros již měl dost. Dlouho nebojoval, a tak nebyl ve formě.

Zrychleně dýchal, lapal po dechu, nohy se mu třísly. Když padl třetí muž. Taros se opřel o kmen stromu.

Žena celou situaci mlčky sledovala.

„Zabil jsi mi tři muže. Jenže jsi zapomněl, že jeden je stále tu a pak, pak tu jsem já. Vzdej se"

„Nikdy" řekl odhodlaně Taros. Ač byl vysílený, boj ho bavil.

„Tak tedy zemři!" Zakřičela žena.

V tu chvíli Taros uslyšel vytažení meče z pochvy a uviděl, jak se muž natahuje.

V tu chvíli okolo Tarose prosvištělo několik šípů, který se zapíchli do nepřítele. Počítal, kolik šípů bylo vystřeleno.

Dva, tři, pět, osm. Osm šípů během několika sekund. Muž se svalil k zemi.

Žena se otočila na nového útočníka. Byla jím Eleanor.

„Koho pak tu máme." Řekla žena a zasmála se. „Že by princeznička?"

Eleanor sledovala celou dobu ženu, která stála mezi ní a Tarosem.

„Víš, neměla by ses nechávat rozptylovat, když je tu někdo, kdo ti zabil všechny tvé lidi." Řekla princezna a kývla na muže, který stál za ženou s dýkou pod jejím krkem.

„Máš pravdu to bych neměla, ale ty bys neměla zapomínat, že já byla vůdce vašich lidí."

Řekla žena a rychle vytáhla jednu z dýk.

Než stihla Eleanor zareagovat, její dýka byla vražena v hrudi Tarose. Ten zalapal po dechu a sesunul se k zemi.

„Něco za něco" Řekla a otočila se k princezně. V tu chvíli ale dívka vymrštila tři šípy za sebou a ty se zabodli ženě do břicha, hrudi, a nakonec i krku.

Žena chroptěla a utápěla se ve vlastní krvi, přesto však nadále žila. Dívka došla k Tarosovi, který ležel na zemi a ztěžka dýchal. Držel si krvácející ránu a sledoval, co se bude dít.

Eleanor vzala meč, kterým Taros bojoval.

„Vrať se tam, odkud jsi přišla." Řekla princezna a setnula jedním máchnutím ženě hlavu, která se odkutálela opodál.

_