„Tatínku!" vykřikla dívenka z postýlky. Muž, honosně oděn, s červeným sametovým pláštěm přišel k postýlce.
Eleanor?" usmál se na malou smějící se dívenku.
„Prosím, pověz mi o té válce!" volala dívčina se stříbrnými vlásky.
„El, není to pohádka!" okřikl dívku.
„Prosím" stála si malá princezna za svým. Král se posadil na postel, pohladil dceru po vláskách a začal vyprávět.
„Gaskavský les je pro kohokoliv velice nebezpečný a zrádný. Už od nepaměti to býval mírumilovný les, plný kouzelných bytostí. Žili zde pegasové a jednorožci. V útrobách skal ohnivý draci, a když jste měli štěstí, narazili jste na astrální vílu nebo Gryfa. Pradávné bytosti známé jako Enti, zde žijí už několik tisíc let. Sledují vás, poslouchají vás, a dokonce když si vás oblíbí i promluví, ale né každá bytost obývající tento les, je na straně dobra. Po válce dvou království se polovina lesa zničila a stalo se z ní útočiště krvežíznivých draků. Toho dne, kdy se tak stalo, byla jedna z největších válek v dějinách elfů. Král, princezny pra-pra-praděd se nehodlal vzdát svému rivalovi. Svou říši bránil s hrdostí, ctí a úctou k zemi, kterou zdědil po svém otci."
„Válku, vyvolal rod Eragrienů, jejich království bylo nejchudší ze všech a proto sebrali všechnu sílu a vyhlásili válku. Armondský král neměl na výběr. Musel ochránit svůj lid, manželku a vlastního syna. Svolal třicet tisíc vojáků, kteří obsadili les a vyčkávali, na své nepřátelé. Když nepřátelé došli na místo, začala válka, krvavá válka. Vojsko Armondského krále, překvapilo své nepřátelé, a tím si zajistili jistou výhru. Jenže žádný z králů nečekal třetího nepřítele. Draky a ne jen tak ledajaké. Draci, prahnoucí po krvi a mase. Eragrienský král a jeho vojsko bylo na pokraji svých sil. Bojovat s ohnivými draky bylo nad jeho síly a tak se s Armondským králem spojili. Těla vojáků padala jako jablka ze stromů při sklizni. Z lesa se stávalo krvavé peklo. Krev vojáků se vsakovala do země. Zbytky těl dožírali mrchožrouti. Když zbývalo jen několik stovek vojáků, králové zaveleli na ústup. Každý voják, který přežil, utíkal zpět do hradů svých pánů. Tímto skončila krvavá válka dvou rodů." Král stále sledoval dívenky napnutou tvář.
„Krev mrtvých se vsakovala do země, těla hnila a zarůstala. Polovina lesa byla zničena. Půda lesa už nebyla schopna vsakovat další a další krev. Z krásného magického lesa se stávala bažina. Místo, kde přežívají zrůdy a krvelačný draci.„ Polechtal dívku na hrudníku, přikryl jí a políbil.
„Dobrou noc Eleanor, princezno Armondská"
„Vydrž, chlapče, seženeme něco k jídlu, jen musíme počkat do rána." Konejšila tiše hřebce, ale sama v hloubi duše věděla, že ta slova říkala sama sobě. Co kdyby se vrátila? Ušetřil by jí král? Nebo by jí chladnokrevně zabil, jako svého otce? Honilo se dívce hlavou. Rychle tyto myšlenky zavrhla. Věděla, že by jí nezabil, ale měl by radost z fyzického mučení, ke kterému by přistoupil on sám. Co kdyby ho sesadila z trůnu. Co tomu ale řekne elfí rada? Dovolí, aby jediná žena elfího rodu byla královnou? V hlavě se jí tvořilo tolik otázek, na které neznala odpověď. Její myšlenky přerušilo opětné zakručení v břiše. Tiše si povzdechla. Odtáhla se od hřebce a přišla k malému jezírku. Naklonila se nad jezírkem. Její odraz byl čistý a vlnkovitý, díky bílým světélkujícím vodním váškám. Zimou drkotala zuby, třásla se po celém těle. Hřebec zaržál. Dívka leknutím nadskočila.
„Sokole, příteli." Odešla od jezírka ke koni. „Z čeho jsi tak neklidný?" Optala se uklidňujícím tónem. Sokol zahrabal neklidně kopytem, pohodil hlavou a sledoval tmu před sebou. Ačkoliv se dívky oči přivykli tmě, stále mžourajic pozorovala okolí. Stále měla dojem, že ji někdo sleduje. Z napětí ji vylekalo kručení žaludku.
„Co bych dala za kus chleba." Řekla divka nahlas. Začala litovat, že utekla. Otočila se ke skále, opřela se o ní a snažila se opět usnout.
Sen, ve kterém se ocitla, byl jako živí. Seděla v korunovačním sále na královském křesle, v honosných šatech oděna. Po boku s královnou a králem, před jejím lidem a před ostatními členy královských rodin. Každý dával nové královně dary, od šperků po látky. Z nižších tříd dostávala Eleanor uzeniny, vejce. Však jeden dar byl od starého kupce, byl to středně velký dar, zabalen v bílé krajkové krabici, s krvavě rudou mašlí. Ke krabici byl připnutí dopis s krvavou tygří pečetí. Dívka rozlomila pečeť a četla:
„Pro nejmoudřejší a nejmocnější královnu Armondu. Navždycky tvůj Taros."
ČTEŠ
Alongside Princess
FantasiPříběh o elfí dívce, která se snaží utéct před svým osudem. Jenže, co když osud není až tak špatný? Změní svůj život princezna? Či jí s tím někdo pomůže?
