Alongside Princess

VII.část

     Princezna omámená chvílí momentu, stála a hleděla na oblohu, kde se ještě před chvílí vznášelo mohutné dravé zvíře. Taros seděl u nově rozdělaného ohně a dumal nad mocí princezny. Nemohl věřit tomu, co se stalo. Byl ohromen ba dokonce i zděšen. Nikdy neviděl nikoho, s takovou mocí. Odtáhl se od ohně, u kterého mu začínalo být vedro a též se zahleděl na modrou oblohu, kterou začaly protínat sluneční paprsky.

"Co budete dělat princezno?" Optal se, ale odpověď nepřicházela. Praskání dřeva a zvuk ptáků nedovolil aby les byl ponořen v tichu.

Taros se zvedl z kmene a vzal do ruky luk a toulec s ručně dělanými  šípy, který si pověsil na záda. přiložil pár polen do ohně a vydal se za princeznou.

"Jděte si sednout k ohni, musí vám být zima." Pobídl jí, ale princezna jen zakroutila hlavou. 

"Nebojte se, Sokol není daleko. Najdu ho. Slibuji vám to." ač Taros zněl nerozhodně, princezna věděla, že má pravdu. Sokol je věrný kůň. Pomyslela si princezna a snažila se zahnat zlé myšlenky, které jí zaplňovaly hlavu. Přeci jen, Sokol je jediné, co jí zbylo po Gaslovi. Oni dva byli stejný, Gasl byl její přítel, její opora, byl tu pro ní a ona pro něj.

"Mohu se přidat?" řekla princezna náhle. 

"Princezno, zabíjení zvěře není nic pro vás."  Odpověděl Taros. I když byl zaskočen její otázkou, snažil se, aby nezněl překvapeně.

"Vsadím se, že s lukem umím lépe jak ty." řekla odhodlaně až s mírným opovržením v hlase. Elfové byli odjakživa mistři v lukostřelbě, trefili i ten nejmenší terč v jakékoliv vzdálenosti. Ať terč stál, či se pohyboval.

Taros znechucen jejím opovržením svraštil čelo a semknul rty do úzké linie. Co taky mohl čekat od princezny. 

"To si nemyslím." zavrčel znechuceně. Od doby, kdy začal lovit sám, vždy používal luk. 

Princezna jen pohodila rameny, svázala si dlouhé vlasy do nepřehledného copu, který zatočila a sepnula jedinou sponou, která jí zbyla ze svatebního účesu.

"S otcem jsme jezdívali na lov, nejsem zas taková princezna, za kterou mě máš." otočila se k Tarosovi zády.

"To jste byla vy!" Vykřikl muž podrážděně. Eleanor se k němu otočila se zmateným pohledem na tváři.

"Jako malý kluk jsem utíkal před královskou stráží, když král a jeho dcera byli na lovu. Lovili krásnou laň, bílou jako sníh s očima jako ty nejtemnější studánky." Ta laň byla pro mě posvátná, ale vy" Zavrčel muž. "pro vás byla jen trofej jen další hlava na zdi, jen další kožešina!"

Princezna zmateně hleděla na Tarose a snažila si vzpomenout. Hlavou se jí promítaly všechny její společné chvíle s otcem, ale na žádnou laň si nevzpomínala.

"Tarosi, je mi líto, ale opravdu nevím o čem mluvíš." řekla princezna a pohodila vlasy , které měla spletené. Její arogance muže naštvala. 

Zhluboka se nadechl a narovnal se. Pomalým, ale těžkým krokem šel blíže k princezně. Eleanor uviděla mužův zlostný výraz, jeho semklé rty a svraštěné čelo zlobou a začala cítit strach. Klopýtala pozadu kamsi do neznáma.  Když náhle narazila o kmen stromu. Taros využil chvíle a přistoupil k ní. 

Stáli k sobě tváří v tvář, ba se na sebe mačkali, taros dívce dýchal do tváře a ona zas jemu.  Jeden druhému se dívali do očí. Zde slova byla zbytečná, vše si dokázali říct, pouhým pohledem.

Rychlostí, kterou princezna nečekala ucítila ruku na svém krku a náhle se ocitla nohy ve vzduchu.

"Tarosi!" zachraptěla. "Já to nebyla! Vlasy! -" zalapala po dechu. "Vzpomeň si na vlasy!"

Taros byl rudý vzteky, na spánku mu pulsovala žíla, od krku až po ruce měl muž naběhlé žíly. Princezna ztrácela dech. 

Stáli tam a princezna se pomalu loučila se životem, když jí náhle pustil.

Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit své zběsilé srdce, dech a svůj ohromný strach.

"Jaké měla vlasy?" zachroptěla.

"Tmavě hnědé." řekl Taros a odstoupil od princezny.

"Vidíš, já to nebyla, ale vím, kdo to byl. Kdo jí zabil."  Taros náhle přikryl rukou ústa princezny a přiložil si prst k ústům a poté naznačil, aby se princezna zaposlouchala.

Princezna se zaposlouchala do ticha lesa a snažila se rozlišit zvuky lesa od toho, nač Taros upozornil. Náhle to uslyšela. Skřípání a rachot zbroje, hlasy a ržání koní, které byli nedaleko od nich.   

Ahojte! Po dlouhé době další kapitolka, snad se vám bude líbit! :-) jelikož jsem poslední dobou čerpala energii, nápady a jiné ehm "požitky" tak jsem se rozhodla opět pustit do psaní tohoto příběhu. Enjoy :-)))