1

243 8 0
                                    

Ahoj jmenuji se Marrinet. Je mi 16 let. Bydlím v Paříži. Chodím do prváku. Studuji návrhářství. Muj táta s mamkou mají vlastní pekařství. Moje nejlepší kámoška se jmenuje Alya poznali jsme se na začátku roku.
Zpomínka
Je začátek školního roku a už jdu pozdě. "Dobrý den paní učitelko omlouvám se vám že jdu pozdě ale zaspala jsem" hned prví den a takoví trapas. "No dobrá tvoje jmeno?" zeptala se učitelka a už teď mi připadala hodná. "Marrinet paní učitelko jmenuji se Marrinet Dupaing-CHeng." řekla jsem a usmála se.
"No dobrá Marrinet Dupaing-CHeng. Posaď se tady do první lavice k Alye!" no třeba bude fajn. "Ahoj jmenuji se Alya a ty jsi Marrinet viď. Kolik ti je????? Mě je 16 let :-)." dobrá tahle bude ukecaná a vlezlá ale jinak asi bude fajn. "Ahoj jo jmenuji se Marrinet je mi taky 16 :-) a ty jsi dost ukecaná šílená a vlezlá takže super takoví lidi màm ráda :-)." Alya mě nejdřív propíchla pohledem ale poto se začla smát. A já s ní. Ale byli jsme okřiknuty učitelkou. "Alyo! Marrined! Nevyrušujte hodinu! Za hodinu končíme tak to mužete vydržet! Ne?" zamračila se chtěli jsme něco říct ale přerušil nàs jeden blonďák kterej měl zpoždění. "Dobrý den paní učitelko omluvte mě že jsem přišel pozdě ale měl jsem focení" řekl a poškrábal se na zátylku. "To je v pořádku Adriene běž se posadit před Chloe a Sabrinu tam kde sedí Nino! Byl opravdu kouzelný. Ale Chloe hned namíta že Adrienek má sedět vedle ní! A že Sabrina si má sednout k Ninovi!
Učitelka ji ignorovala a tak na ní zařvala. "PANÍ UČITELKO VÍTE KDO JE MUJ OTEC????? MUJ OTEC JE STAROSTA!!!!!!!!" učitelka na ní taky zvíšila hlas. "Chloe mě je jedno že tvuj otec je starosta a ještě jednou na mě zviš hlas a pujdeš k řediteli! Adrien si sedne k Ninovi! A hotovo! A už nic neříkej nebo hned první den zustaneš po škole!"
Další týden jsem přišla později ale hodinu jsem stihla dobře přišla jsem asi 5 minut před koncem přestávky. Ale co jsem viděla mě totálka naštvalo! A co jsem viděla? Adriena jak mi lepí žvíkačku na židli! "Baví tě to hodně?" zeptala jsem se ho. "A co jako?" zeptal se a zvednul tázavě obočí. "No co asi? Ponižovat lidi! Lepit žvíkačky? Jestli jo TAK SI TO LEP SOBĚ NA ŽIDLI!" tu poslední větu jsem zařvala. Vytáhla jsem kapesníčky dvou vrstvé a dala to na tu žvíkačku. On na mě koukal ale já se na něj ani nepodívala. Zkřížila jsem si ruce pod prsa a nemluvila. Alya jen zírala na mě a na Adriena který na mě jen hleděl ani Chloe si nevšiml i když ona na něj mluvila ale on nic pak jsem se otočila a zeptala jsem se. "Co pořád na mě tak koukáš?" zeptala jsem se oněco mileji dokonce jsem se usmála. "Pro-promiň já nechtěl a s tou žvíkačkou" "nemluv o tom mě je to jedno sice se furt zlobim a možná se s tebou nebudu bavit ale to je jedno!" přerušila jsem ho a dál na něj nemluvila. Ten den pršelo. A já neměla deštník kolem mě prošel Adrien a všiml si mě. "Ahoj Marrinet."
Rozloučil se semnou
"Ahoj Adriene" řekla jsem a koukla jsem na kapky jak dopadají na zem. "Počkej ty nemáš deštník?" zeptal se a koukl na mě starostlivě. "Ne nemam tak zmoknu no mě je to jedno mě je vše jedno. To víš no ty mě domu nesvezeš a deštník z nebe nespadne. A nedělej že se staráš. A jen pro info nejsem jako Chloe že se chvíli staráš a já ti padnu kolem krku." řekla jsem a koukla na něj. "Ne to si opravdu nemyslím myslím si že jsi lepší milejší než Chloe! Jsi prostě Marrinet kterà je milá a trochu praštěná. A jestli chceš tak tě domu mužu odvézt. A nebo ti dám deštník nechci aby jsi zmokla a s tou žvíkačkou to bylo jinak já to neudělal udělala to chloe. Mě to naštvalo. Ale ty mi to asi neodpustíš viď?" zeptal se se smutkem v očích. "Ale už jsem ti dávno odpustila a ne deštník nechci. Nechci aby jsi zmokl a nemusíš mě odvážet :-)" řekla jsem a usmála se. "Ale já taky nechci aby jsi zmokla Marrinet pojď se mnou do limuzíny prosííím :-(" řekl dlouze.
"Tak dobře" řekla jsem a vyšli jsme k limuzíně. Adrien mi otevřel dveře a jà nasedla on mi byl hned v patách. Když jsme přijeli tak mě doprovodil ke dveřim bylo to kouzelné. "Děkuji za odvoz." "Marrined mužeme být kamarádi?" koukl na mě nadějným pohledem. "J-jo jasně Adriene :-)" koukla jsem na něj zamilovaně ano zamilovala jsem se do Adriena jsem asi divná ale co? Je prostě dokonalej. A s tou žvíkačkou jsem mu křivdila a stydim se za to :-/.

KOUZELNÁ BERUŠKA A ČERNÝ KOCOURKde žijí příběhy. Začni objevovat