Ok je první den ve škole a jà. mám focení. Huf konečně skončilo to utrpení a teď rychle. Jo a jinak ahoj jmenuji se Adrien, je mi 16 a jdu do prváku jako návrhář. Bydlím ve vile. Otec mě do školy pustit nechtěl ale nakonec mi to dovolil. Přijdu do třídy a do očí mi padne jedna Černo vlasá dívka která měla modré očka. Malé dětské culíčky a úsměv na tváři. Byla kouzelnà ale asi bude jako každá holka. Kdyby mě milovala milovala by mě jen kvuli penězům. Jako každá. Asi nemám povolení najít si pravou lásku. "Dobrý den paní učitelko. Omlouvám se měl jsem focení a tak. Přišel bych v čas ale fotograf to prodlužoval." řekl jsem smutně a koukl se na tu dívku s culíkama. Ta se na mě usmála a já jí úsměv oplatil. "To je v pořádku Adriene Agrste jdi se posadit tady k Ninovi." řekla v klidu učitelka která vypadala taky že je ze mě vycákaná. Najednou jsem slyšel dívčí hlas ale tý modrooký krásky nebyl. "Paní učitelko Adrien si sedne se mnou ať si s Ninem sedne Sabrina!" začla na učitelku řvát nějaká bloncka a já jí už poznal byla to Chloe ta holka je divná. Ještě dodala jestli ví kdo je její otec že je strosta. Atd...... Učitelka byla do slova nasraná! A začala na Chloe taky vřískat. "Mě je jedno že je tvuj otec starosta!" víc jsem nezaregistroval protože jsem sledoval culíkaté modrooké stvoření. Nádherné stvoření. Povídala a smála se s nějakou holkou a všiml jsem si že tu holku s brejlema sleduje zamilovaně Nino. "Adriene! Adriene! Agrste!" slyšel jsem hlas učitelky upppppssssss. "A-ano paní učitelko omlouvàm se byl jsem zamyšlený." řekl jsem a poškrábal jsem se na zátylku. "No tak dobře bež se po...." zazvonilo a tak jsem se podíval jestli si mám sednout. "Mno tak nechoď!" řekla učitelka a zasmála se. Viděl jsem jak modrooké stvoření si skládá věci do tašky a jak jí to padá. Chloe se začala smát a stvoření se cítilo trapně šlo to dost vidět měla slzy v očích to už jsem se neudržel a šel jsem jí pomoc. "Mužu ti pomoc?" zeptal jsem se starostlivě. "Nemusíš jestli nechceš stejně to někde cestou určitě stratim jsem totiž nemožná vypatlaná krá.." nestačila to ani doříct a já jí přerušil. "NE NEJSI!" řekl jsem naštvaně nechci aby si o sobě tohle myslela je hodná krásná milá prostě Marrinet. "A-ale Adriene v-vždyť nic nevíš" trošku zakoktala.
O pár dní později
Přišel jsem natěšenej do školy abych viděl to krásné modrooké stvoření. Ale když jsem tam přišel tak jsem viděl jak Chloe nalepila žvíkačku na židli toho modrookého človíčka. "Hele Chloe nemyslíš si že je to od tebe hnusný tohle si Marrinet nezaslouží!" a začal jsem ji odloupávat jenže k mému 'štěstí' tam přišlo to modrooké stvoření a koukala na mě naštvaně. "Baví tě to hodně? Zeptala se. "A co jako?" zvedl jsem tázavě obočí a to jsem neměl nejspíš dělat. "No co asi? Ponižovat lidi! Lepit žvíkačky? Jestli jo TAK SI TO LEP SOBĚ NA ŽIDLI!" tu poslední větu přímo zařvala. Vytáhla kapesníčky dvou vrstvé a dala to na tu žvíkačku. Já na ní koukal ale ona se na mě ani nepodívala. Zkřížila si ruce pod prsa a nemluvila. Alya jen zírala na mě a na Marrinet která na ani nepromluvila jà na ní hleděl ani Chloe jsem si nevšiml i když ona na mě mluvila ale já nic pak se otočila a zeptala se. "Co pořád na mě tak koukáš?" zeptala se oněco mileji dokonce se usmála. "Pro-promiň já nechtěl a s tou žvíkačkou" "nemluv o tom mě je to jedno sice se furt zlobim a možná se s tebou nebudu bavit ale to je jedno!" přerušila mě a dál na mě nemluvila. Ten den pršelo. Neměla deštník a já kolem ní prošel a všiml jsem si jí.
"Ahoj Narrinet" rozloučil jsem se s ní.
"Ahoj Adriene" řekla a koukla na kapky jak dopadají na zem. "Počkej ty nemáš deštník?" zeptal jsem a koukl na ní starostlivě. "Ne nemam tak zmoknu no mě je to jedno mě je vše jedno. To víš no ty mě domu nesvezeš a deštník z nebe nespadne. A nedělej že se staráš. A jen pro info nejsem jako Chloe že se chvíli staráš a já ti padnu kolem krku." řekla a koukla na mě. "Ne to si opravdu nemyslím myslím si že jsi lepší milejší než Chloe! Jsi prostě Marrinet kterà je milá a trochu praštěná. A jestli chceš tak tě domu mužu odvézt. A nebo ti dám deštník nechci aby jsi zmokla a s tou žvíkačkou to bylo jinak já to neudělal udělala to chloe. Mě to naštvalo. Ale ty mi to asi neodpustíš viď?" zeptal jsem se smutkem v očích. "Ale už jsem ti dávno odpustila a ne deštník nechci. Nechci aby jsi zmokl a nemusíš mě odvážet :-)" řekla a usmála se. "Ale já taky nechci aby jsi zmokla Marrinet pojď se mnou do limuzíny prosííím :-(" řekl jsem dlouze.
"Tak dobře" řekla a vyšli jsme k limuzíně. Já jí otevřel dveře a midroočko nasedla ji byl hned v patách. Když jsme přijeli tak jsem ji doprovodil ke dveřim bylo to kouzelné. "Děkuji za odvoz." "Marrined mužeme být kamarádi?" koukl jsem na ní nadějným pohledem. "J-jo jasně Adriene :-)"
