Sakra tikky teď něco vymyslet už to mám. ''No ehm víš t-to je tikky m-moje teda m-muj r-rokot eh teda robot''. Byla jsem nervózní jako když vidím Adriena. ''Letající robot? To je super!'' Řekl a sledoval dál tikky. Mezi tím malej kocourek s beruškou utekli. Začalo být chladno tak sem ho pozvala dál on jak sem očekávla to přijal a šel do vnitř. Tam sem si lehla na postel a kocour se začal lísat a lehl si. ''Co to prosim tě děláš? Tady ležet ty nebudeš jdi dolu a tam si vem židli od počítače". Najednou to přišlo zase křeče v břiše jsem totiž v 2 měsíci těhotenství.
Vzpomínka:
Jdu se projít večer. Už se stmívá a to mám ráda. Potřebuji si vyčistit hlavu nachvíli nemyslet jen na Adriena a na to jestli nebudu muset někoho zachraňovat. Do toho začla do mě rýpat Alya že je divný že když odejdu někde se oběví beruška a že mame stejnej učes, hlas a oči. Takže se prochazím parkem a najednou slyším kroky tak se otočím a tam cizí muž mohlo mu být 21 let a v rozkroku měl bouli. Já přidala do kroku ale on mě zastavil a začal mě líbat. "N-ne prosím puste mě! Pomoc! Pomoc!" Křičela sem ale nikde nikdo "pche to si myslís krásko že teď tě tu někdo uslyši?" Zeptal se a uchilně se zasmál takže vám všem musí bejt jasný že mě znásilnil. Po tom všem sem měla měsíc zpoždění a tak sem šla za mamkou ta mě vzala ke svě gynekoložce a tam sem zjistila že sem v 1.měsíci těhotenství. Mamka se mě ptala s kym sem se vyspala a když sem ji řekla že mě znásilnili tak chtěla abych šla na potrat ale ja nechtěla. Bylo a je to něco co ve mě roste je to kus mě! Řekli sme to tatovi prostě sme museli to by udělal každý
Zpátky do reality:
''Mari si v pořádku? C-co se děje? Princezno?'' Byl tak starostliví ale zase otravný. Na chvilku ty křeče přestali a ja se zmohla něco ze sebe vykoktat. ''K-kocoure neměj m-mě za děvku prosím ale ja sem v 2 měsíci těhotenství'' řekla sem a rozbrečela sem se je první kdo to ví teda kromě rodičů a učitelů. ''Mari kde a s kým? Znám ho a bylo to dobrovolně?'' Vyzvídal dál. ''Kocoure je to dlouho a navíc jsem byla znásilněná a ne asi ho neznáš já ho taky neznám.'' Řekla jsem a na novo se rozbrečela. ''Pšššt princezno.................. Bože princezno ty krvácíš!'' Vykřikl a ja si nic neuvědomovala až po tom mi to došlo. ''K-kocoure dělej volej záchranku a dole v kuchyni je mamka s taťkou zavolej je prosím'' křičela sem a dál brečela on udělal vše co sem řekla,
*******
Všude bylo bílo a cítila jsem dezinfekci. Hledala sem kocoura a nebo rodiče. Za chvilku tam přišel kocour měl smutný pohled. 'Oh jak já nesnášim smutný pohled to znamená vždy špatnou zprávu!' Pomyslela sem si. ''Ahoj princezno'' pozdravil ale v jeho hlase byl slyšet smutek. ''Kocoure kde to sem? A co tu dělám? A na víc kde mám rodiče?'' Ptala sem se a potom sem si pohladila celkem velke bříško ale ja ho už neměla cítila sem se prázdná. ''Princezno si v nemocnici potratila si a tvoji rodiče za chvilku přídou'' řekl a mě v očích začali pálit slzi. ''P-proč se hrozné věci dějí jenom mě? Vždy zaspím, jsem znásilněná, kluk kterýho miluji mě nemiluje a teď t-tohle? P-proč já?'' Celá sem se klepala a brečela sem kocour mě uklidňoval ale bylo to k ničemu ja stejně furt plakala jako malá holka která stratí panenku. Ale po pravdě sem to dítě nechtěla bejt matkou v 16 letech je hruza ale zase sem se těšila na to miminko protože miluji děti. Už sem měla jmeno vymyšlený atd..... ale radovala sem se předčasně bohužel.
