2. kapitola

900 68 3
                                    

Šel domů jak nejrychleji mohl a snažil se zadržet pláč. Nechtěl, aby lidé viděli, jak se slabý.

Po deseti minutách konečně přišel domů a kompletně se zhroutil. Začal brečet, slzy mu tekly po obličeji a vypadalo to, že to nikdy neskončí. Tenhle den už nemohl být horší než teď. Nejdřív Harry přerušil jeho svatbu, jako kdyby to nestačilo, mu ještě oznámil, že ho chce zpět a pak Louis zjistil, že ho Zayn podvedl se ŽENOU...dvacet čtyřikrát.

Nakonec ubrečený usnul na podlaze.

Když se vzbudil, jeho oči byli červené a oteklé. Venku už byla tma, ale on byl úplně vzhůru.

Po tom, co se převlékl a udělal si čaj, se cítil mnohem lépe, než když tady seděl v jeho svatebním obleku. Když znovu sešel schody, našel na zemi kousek papírku s Harryho číslem. Měl by mu zavolat?

Po dvaceti minutách, při kterých zápasil sám se sebou, jestli mu zavolat či ne, se rozhodl to prostě udělat, s tím, že uvidí co se stane.

Zadal číslo do mobil a čekal, až to Harry vezme.

„Tady Harry Styles?"

„Uhm..Ahoj, Harry."

„Lou!! Jsem překvapený, že jsi vážně zavolal. Co se stalo s tím ‚už tě nikdy nechci vidět a už s tebou nikdy nechci mluvit'?"

„J..já se zeptal Zayna na Perrie, jak jsi mi řekl a on mi všechno vyklopil a..J..J-"Louis začal znova brečet.

„Lou, ty brečíš?" zeptal se ho starostlivě Harry.

Louis se snažil odpovědět, ale jediný zvuk, který vyšel z jeho úst, byl hlasitý vzlyk.

„Řekni mi tvojí adresu."

„N.-ne H-H-H," znovu vzlykal a zrychleně dýchal.

„Jestli jí neřekneš, tak mi jí prosím napiš. Mám o tebe strach."

Louis poslal Harrymu jeho adresu a sedl si na židli. Byl totálně vyčerpaný, ale nemohl přestat brečet. Zayn mu hrozně moc ublížil.

O pár minut později uslyšel hlasité klepání na dveře. Pomalu se zvedl a šel otevřít.

Harry se prakticky pozval sám, ale o to se v tu chvíli nikdo nestaral.

Louis se na něho podíval s jeho velkýma modrýma očima plnýma slz a kudrnatý muž se cítil, jako by měl začít brečet také. Nenáviděl, když jeho malé sluníčko brečelo a nenáviděl sám sebe za to, že byl v minulosti důvodem jeho slz právě on.

Ale teď ho obejmul a přitiskl k sobě tak blízko, jako by na tom závisel jeho život. Hladil ho po zádech a líbal do vlasů, zatímco menší muž brečel do jeho hrudi.

Harry nevěděl, jak dlouho tam stáli, ale za nějaký čas Louiho odnesl do postele a přikryl ho peřinou

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Harry nevěděl, jak dlouho tam stáli, ale za nějaký čas Louiho odnesl do postele a přikryl ho peřinou. Políbil ho na čelo a chtěl odejít, když Lou tiše promluvil:

„Harry, zůstaň."

A tak si lehl, přitulil se k Louimu a o oba usnuli.

Druhý den ráno se Louis cítil mnohem lépe, protože cítil to povědomé teplo, ale když se otočil a uviděl Harryho, málem spadl z postele.

„Co děláš v mojí posteli, Stylesi?"

Harry pomalu otevřel oči a promluvil jeho ranním chraplákem -který je zatraceně sexy, to musel Louis potvrdit.

„Dobré ráno i tobě, Lou. Jsem tady, protože jsi mě o to požádal."

Louis si vzpomněl na jeho zhroucení a jak na něho byl Harry milý a snažil se, aby mu bylo lépe. Ale nemohl mu odpustit tak jednoduše.

„Byla to chyba. Prosím odejdi."

„Lou, omluvil jsem se ti a řekl, jak mě to mrzí. Já ti vážně chci doká-"

„Řekl jsem, abys odešel!"

Harry jen v potřásl hlavou, nemohl tomu uvěřit, a vyhrabal se z postele.

„Stejně tě miluju, Lou."

Louis ho prostě ignoroval a počkal, dokud dole nebouchly dveře. Pak šel do kuchyně a udělal si čaj.

Sedl si na gauč a projížděl televizní kanály, zatímco usrkával z hrníčku.

Stejně tomu moc nevěnoval pozornost, přemýšlel o svém ex-příteli.

Stále to velmi bolelo, i když v hloubi duše věděl, že jeho srdce nikdy doopravdy nepatřilo Zaynovi.

Jeho myšlenky byly přerušeny zvoněním domovního zvonku. Louis pomalu šel a otevřel dveře, jen aby uviděl svého přítele, teď už vlastně ex-přítele.

„Ahoj, Louisi. Jak se máš?"

„Prostě si vezmi svoje věci a vypadni," řekl chladně.

Zayn smutně přikývl a šel nahoru, aby si sbalil své věci. Louis se sedl zpět na gauč, snažíc se soustředit na film, který sledoval.

O hodinu později sešel Zayn schody s pár krabicemi v ruce.

„Sbohem, Louisi."

Ticho.

„Doufám, že najdeš svou spřízněnou duši."

Ticho.

Dveře se zavřely a Louis opět nechal slzy volně stékat po jeho obličeji.

Myslel na to, jak se poznali dva a půl roku zpátky.


Taken (CZ překlad)Kde žijí příběhy. Začni objevovat