Taken (CZ překlad)

EPILOG

O PĚT LET POZDĚJI

Dnes má Louis svůj první interview. Bude mluvit o knize, kterou napsal. Nechtěl tu knihu zveřejnit, protože v ní bylo mnoho věcí, které pro něho byly velmi osobní. Louis nechtěl, aby lidé věděli tolik o jeho soukromí.

Každopádně Niall našel skripta a přečetl si je. Nakonci brečel, ale to by nikdy nepřiznal. Blonďáka spisovatelské schopnosti jeho kamaráda vážně zaujaly, a tak ho přesvědčil, aby to vydal.

„Pane Tomlinsone, proč je vaše kniha pojmenovaná 'Zadaný'?"

„No, jmenuje se to tak, protože hlavní postava je v podstatě pořád zadaná.

Na začátku je ve vztahu se špatnou osobou, v minulosti chodil s jeho pravou láskou a během příběhu se k sobě vrátí, takže jeho srdce bude opět patřit tomu správnému."

„Proč je vaše postava taková? Je za tím schovaný nějaký význam?"

„No, Lewis vždycky snil o pravé lásce a proto vždy zoufale hledal jeho 'Pana Dokonalého'."

„A kdo nebo co vás inspirovalo pro vaši postavu 'Heryho Smilese'?"

„'Henry Smiles' v příběhu ztvárňuje mého mažela, Harryho Stylese. Zemřel před pět lety, protože měl metastáze v břiše."

„Takže v tom případě jste vy 'Lewis Thompson'?"

„Ano, ten je založený na mně."

„Takže postavy 'Larry' a 'Neil' jsou také skutečné? Co se stalo s nimi?"

„Popravdě jsou to moji nejlepší přátelé. Minulý rok se vzali a adoptovali si roztomilého, malého chlapečka. Jsem si jistý, že budou ti nejlepší rodiče, jaké si dokážete představit."

„To je tak sladké!! A co 'Zac Mason'? Co se stalo s ním a jak to, že vám řekl přesný počet jeho 'dostaveníček' s 'Penelope'?"

„No, 'Zac' měl vždycky jasný zvyk si vše pamatovat přesně, jak to bylo. Když byste mu řekli, že máte sedm triček a zeptali se ho za deset let kolik triček jste měli, dal by vám přesnou odpověď. Je ženatý s 'Penelope' už dva roky, viděl jsem to na Facebooku. Myslím, že je šťastný a i když věci mezi náma neskončili dobře, přeji mu jen to nejlepší. Ale už spolu nemluvíme."

„Wow! Teď to vše dává smysl! Jak vás napadl ten příběh? Ta zápletka byla perfektní!"

„Upřímně, nebyl jsem to já, kdo přišel s tím nápadem."

„Kdo to tedy byl?"

„Byl to život a ten, kdo řídí kdo bude žít a kdo umře první."

„Takže ten příběh je skutčný?"

„Ano je."

„To je neuvěřitelné!"

„Já vím, myslel jsem si to samé, když jsem to napsal. Na začátku jsem si myslel: Jak jsem si vůbec někdy mohl chtít vzít 'Zaca Masona', když jsem ho nikdy nemiloval, nikdy jsem nepřestal myslet na Harryho. I když jsme 'Zac' a já měli intimní momenty, vyždycky jsem přemýšlel, jak by to udělal Harry. Vždy jsem is myslel, že by to udělal milionkrát lépe a pak si přál, aby to byl Harry kdo se mě dotýká, kdo mě líbá a kdo si sedá vedle mě.

Neměl jsem daleko k pláči, když jsem dopsal naše rande v Paříži, protože to bylo tak sladké a krásné, jako Harry sám. Po tom, co jsem napsal o té autonehodě, byl jsem vážně blízko k další fázy deprese, protože stále považuji sebe za viníka.

Když jsem psal o našem výletu do Kanady a o naší svatbě, hodně jsem brečel. Po tom jsem strávil celý den se zmrzlinou a alby s fotkami z našeho výletu. Také jsem navštívil jeho hrob, kde jsem seděl asi šest hodin, dokud pro mě nepřišel můj nejlepší kamarád a neodtáhl mě domů.

Poslední část byla nejhorší. Srdce mě bolelo celou dobu a brečel jsem dokud moje triko nebylo vlkhé a můj pohled rozmazaný, ale uvědomil jsem si, že mi to pomohlo.

Pomohlo mi to, abych začal znovu žít svůj život jako normální člověk. A teď tady mohu mluvit o Harrym, aniž bych měl potřebu brečet, protože vím, že už nemí v bolestech a je na lepším místě a doufejme, že na mě čeká, abychom jednoho dne mohli být opět spolu."

„To je tak dojemné. Plánujete napsat další knihu??"

„Ano, plánoval jsem napsat 'pre-quel' (co se stalo předtím) k mojí stávající knize, protože is myslím, že pokud jste tu knihu četli, stále máte otázky k tomu, co se stalo předtím a proč se věci staly tak, jak se staly."

„Už teď jsem na to natěšený! Kdy jste si uvědomil, že byste chtěl být spisovatel?"

„Když jsme já a Harry začali randit, měl problémy s usínáním a já jsem zjistil, že mu pomáhají příběhy před spaním. Každou noc jsme si lehli na jeho postel a já jsem mu řekl příběh o čemkoliv, o čem jsem byl schopný nějaký vymyslet a ono to opravdu fungovalo. Taky jsem si vážně užíval vymýšlení a psaní příběhů, takže jsem u toho tak nějak zůstal."

„To je tak sladké! Věnujete tu knihu někomu?"

„Harrymu Stylesovi, lásce mého života."