7.kapitola

524 48 2
                                    

PŘÍTOMNOST

„Harry, je čas vstávat," šeptal Louis Harrymu do ucha a líbal ho na krk.

„Ne, chci spát. Jsem unavený, Loui, nech mě spát," bručel Harry do polštáře.

„Ale dneska odjíždíme na náš výlet," políbil ho znovu Louis.

Ani ne o sekundu později byl Harry z postele venku a skoro oblečený. Louis potřeboval trochu víc času, protože prostě nemohl přestat sledovat jeho krásného přítele, jak se obléká a jak se mu napíná každý sval na těle.

O dvacet minut později už ale seděli v autě a mířili na letiště.

„Co přesně jsi tedy naplánoval?"

„To je překvapení."

„Vracíš mi moje slova...to není fér!"

„Miluju tě, Harry."

Možná to znělo divně, že Louis ty tři slova řekl jen tak z ničeho nic, ale cítil potřebu Harrymu říct jak se cítí.

Byl vyděšený, že se mu nepovede udělat Harryho šťastným v posledních týdnech jeho života, ale slíbil si, že udělá cokoliv, aby se jeho Hazz cítil milovaný.

O osm hodin později přijeli na hotel v Quebecu i s jejich půjčeným autem. Místní čas ukazoval deset dopoledne, takže měli stále celý den na prozkoumání města. Proto si rychle vyměnili oblečení a opustili pokoj.

Procházeli se ruku v ruce po ulicích historické část města a kudrnatý muž se nemohl nabažit toho krásného výhledu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Procházeli se ruku v ruce po ulicích historické část města a kudrnatý muž se nemohl nabažit toho krásného výhledu.

Ty staré domy a příroda byli dechberoucí a on udělal asi milion fotek. Pak ho Louis zatáhl do malého bistra.

Sledoval Harryho celou dobu. Jeho obličej mohl rozářil celý svět a to byla ta nejkrásnější věc, kterou kdy Louis viděl.

Se svojí kávou a croissanty si sedli před bistro a povídali si o městě a jejich prvních dojmech.

Když dojedli, pokračovali dál do středu města, rozhodnuti objevit ho ještě před obědem.

Po jídle navštívili Battlefields park a Louis nemohl přestat žvanit o všech faktech, která četl na internetu. Harry prostě polsouchal jeho krásný hlas a o nic jiného se nezajímal. Po chvilce si sedli na lavičku, protože zelenoočko byl unavený jít jen o kousek dál.

Večer se vrátili do hotelu, kde si dali večeři. V pokoji už chtěl Harry usnout na posteli, když viděl Louiho, jak se převléká do košile a skinny jeans.

„Kam jdeš, Lou?"

,,My, zlatíčko, my jdeme dnes večer do Grand Théatre de Quebec!"

„A co tam budeme dělat?"

„Koupil jsem nám lístky na koncert Bruna Marse, protože vím, jak moc miluješ jeho hudbu."

Harry vyskočil z postele přímo Louimu do náruče, těsně ho objal a Louis mu věnoval lehký úsměv.

Taken (CZ překlad)Kde žijí příběhy. Začni objevovat