Odpadlíci

Část 5

Ráno se mi vůbec nechce vstávat. Nevím jestli chci Jamese vidět nebo ne... S nechutí vylezu ven z postele. Čeká mě stejná ranní rutina jako vždy.
Sedím v autobuse a koukám ven z okna. Dneska se mi do školy vůbec nechce, ale musím tam.

Vstoupím do třídy, ale nikdo tam není. Jako vždycky. Za 5 minut přichází Bethany, Ben a Josh. Dneska píšeme důležitý test, proto tu jsou všichni v čas. Chvíli po nich vejde do třídy James. Všechny pozdraví a sedne si vedle mě.

,,Ahoj." řekne s úsměvem.

,,Ahoj." odpovím mu.

,,Jak jsi se vyspala?" zeptá se.

,, Dobrý. Co ty?"

,,V pohodě."

Za chvíli zvoní a do třídy přichází profesor na angličtinu. Všichni se postavíme, profesor pozdraví a tak zase usedáme do svých lavic.

,, Milý žáci. Dnes vás čeká důležitý test. Doufám, že nejhorší známka bude 3. Na test máte 45 minut. Jakmile dostanete papír můžete začít pracovat. Pustíme se tedy do toho, ať neztrácíme čas."

,,Učila jsi se?" zeptá se James.

,,Ano. Já se připravuji vždy na všechno." odpovím.

,,No jo vlastně. Já toho asi moc neumím. To je docela v háji."

,, Neboj. To zvládneš." pobídnu ho.

,,Musím." řekne sklesle.

Profesor pokládá testy k nám na lavici. Podívám se na test a myslím, že všechny odpovědi znám.

,, Jamesi pro vás má tento test největší význam. Pokud ho napíšete za nedostatečnou, ihned jdete o třídu níž. A jen bych vás chtěl upozornit, ať si dáváte pozor na chovaní." řekne profesor.

,,Já vím." zamumlá James.

Nevěděla jsem, že má pro Jamese ten test až takový význam. A proto se rozhodnu pro něco co jsem ještě nikdy neudělala. Budu podvádět. Dám mu ten test opsat.

Když profesor usedne zpět ke katedře drknu do Jamese loktem.

,,Hej. Opiš si to." zašeptám.

Jamese zvedne hlavu od testu, který má stejně prázdný. Začne koukat do mého a pak rychle psát. Má už opsanou skoro půlku, v tom si ale všimnu, že profesor kouká přímo na nás. V tom si toho všimne i Jamese. Profesor vstane od katedry a jde směrem k nám. Oba na něj koukáme. Sehne se, vezme červenou propisku a na Jamesův test napíše velkými písmeny NEDOSTATEČNĚ.

,, Podvádět v mých hodinách nezkoušejte. A ty Mio, budeš mít sníženou známku o jeden stupeň za to, že jsi mu v tom ještě pomohla." řekne a vytrhne mi test z ruky. Odchází zpět ke katedře a sleduje ostatní.

,, Promiň." zašeptám Jamesovi do ucha.

,,To je jedno. Dostal bych pětku, tak jako tak. Ale ty teď budeš mít kvůli mě horší známku."

,,To nevadí. Máma tu jednu dvojku nějak přežije."

Zvoní a profesor začne vybírat testy. Já a Jamese si zabalíme věci a odcházíme ke skříňkám.

,,Co budeš teď dělat?" zeptám se ho.

,,To nevím. Třeba mi dají ještě jednu šanci, ale moc bych s tím nepočítal."

Povzdychnu si a odcházím na další hodinu. James je zbytek dne skleslý a vůbec se mnou nemluví. Když končí poslední hodina, tak se rozhodnu.

,, Půjdu s tebou ven." řeknu mu.

,,Opravdu?" zeptá se mě s úsměvem na tváři.

,,Opravdu." odpovím mu.

Zítra je sobota. Máma naplánovala návštěvu babičky. Budu muset hrát, že je mi hrozně špatně, abych nemusela jet s nimi.

,,Přijď v sobotu kolem 12 ke mě pod okno." řeknu mu.

,, Dobře budu tam přesně."

Dneska mě ještě čeká atletika. Kolektiv je tam dobrý o tom žádná, ale hrozně mě to nebaví. Potom musím ještě na klavír a v 19:30 budu doma.

,,Jak si se dneska měla?" zeptá se máma, když otevřu dveře od domu.

,, Ale jo, šlo to."

,,Mohla by jsi ještě dojít se psem? Tak za půl hodinky bude večeře."

,,Dobře."

Dám mu obojek a připnu vodítko. Půjdeme se projít do parku.

,,Arone! Netahej tolik." řeknu přísným hlasem. V parku vidím na lavičkách sedět nějaké kluky. Od úst jim stoupá kouř. Hned mě napadne, že mezi nimi je určitě i Jamese, ale nejdu tam. Bůh ví co jsou zač. Obejdu je oklikou. V tom si ale všimnu, že jeden z nich vstává a jde za mnou. Jsem si jistá, že tohle James určitě není.

,,Hej! Hej ty s tím psem! Zastav." křičí na mě. Nevím jestli zastavit nebo začít utíkat. Rozhodnu se pro tu první možnost. Za normálních okolností bych už utíkala. Zastavím a čekám až ke mě přijde blíž. I tak si, ale pro jistotu držím jistý odstup.

,,Co po mě chceš?" zeptám se ho.

,,Nechceš koupit trávu?" zeptá se s vážným výrazem.

,,Ne díky. To fakt nechci."

,, Hele nejsi ty náhodou ta nová buchta do které dělá James?"

,, Ehm.. Opravdu ne. Řekla bych. A kde je vůbec James?"

,, Když nejsi, tak proč se staráš kde je, co?"

,,Jen se ptám. Nezajímá mě."

,,No jasně. Ale abych ti teda odpověděl. Jel nám sehnat éčko. Jestli chceš můžu mu zavolat a vezme ti taky. Co ty na to?"

,, Ne to je dobrý." řeknu naštvaně. Otočím se a odcházím.

,,Měj se krásně ty sucharko!" křičí na mě ten kluk. Pospíchám domů a doufám, že nejde za mnou. Domů přijdu celá zadýchaná a rozechvělá.

,,Co se stalo?" zeptá se máma.

,,Nic. Jsem v pohodě. Jen jsem potkala takovou divnou partu. Ale vše bylo v pořádku. Nemusíš se bát mami."

,,Dobře. Jdi se převléknout. Za 5 minut bude večeře hotová."

Jakmile vejdu do pokoje rozbrečím se. Jsem naštvaná a zároveň smutná. Proč sakra bere tyhle hnusy? A proč o mě vykládá svým "kamarádům"? Nenávidím ho, ale zároveň mi na něm hrozně záleží. Vůbec nevím proč. Vždyť ho vlastně ani neznám. Převleču se, utřu si slzy a jdu do jídelny. Na stole už mám talíř s nandaným jídlem. Nemám na jídlo ani pomyšlení. Sním něco málo a odejdu zpět do pokoje. Dneska mi máma řekla, že na klavír trénovat nemusím. Opravdu mě to překvapilo. Jindy by na tom trvala, ale dnes je nějaká milá a hodná. Nevím co se ji stalo. Jako by to vůbec nebyla ona. Do postele si vezmu notebook a pustím si film. I kdyby dneska James přišel, tak já nevylezu. Jsem rozhodnutá. I když, pravda je, že bych ho hrozně ráda viděla.

Film končí a já už se chystám ke spánku. V tom, ale slyším jak kamínky bouchají o okno. Ale ne. Já nevylezu. Dneska na něj kašlu.

Už je to 20 minut a zvuk kamínků stále neutichá. Přesto se rozhodnu, že zůstanu v posteli a doufám, že co nejdříve odejde. Za nedlouho zvuk utichne. Vylezu z postel a podívám se z okna. Vidím Jamese, jak sedí před naším domem na silnici a hlavu má v dlaních. Na chvilku mám nutkání vylézt ven a obejmout ho. Chvilku ho pozoruji. Nakonec to nutkání překonám a vracím se zpět do postele. A za nedlouho potom usínám se slzami v očích.