Odpadlíci

Část 4

Nemůžu spát. Musím pořad přemýšlet nad Jamesem. On je opravdu hrozně milý. Ale prostě. Tohle nepřipadá v úvahu. To na co myslím je špatný. Musím přestat. Nevím co cítím. Opravdu se mi líbí. Ale ne. Tohle se stát nesmí. Kdybych domů přivedla někoho jako je on, máma by mi ihned zabalila věci a vyhodila mě. Asi to udělám. Prostě s ním půjdu ven. Vymyslím nějakou výmluvu pro mámu. Třeba to bude fajn. Co by se mohlo asi stát?
***
Ráno se mi vůbec nechce vstávat. Usnula jsem až kolem 2 hodiny. Takže jsem spala tři hodiny a to je pro mě opravdu hrozně málo. Ale vstanu s úsměvem, což se běžně nestává.
Ve škole jsem první. James nikde. Přicházejí první lidé. Zvoní. Na dveře klepou opozdilci, ale James mezi nimi není.
Dnes do školy nepřišel. Zajímalo by mě co s nim je. Ale vždyť ho vlastně ani neznám. Tak proč ho sakra nemůžu pustit z hlavy? Má v sobě nějaké kouzlo. Bojím se, že se mu něco stalo. A doufám, že dnes večer mě navštíví stejně jako tomu bylo včera. Ale jsem jen naivní. Má na každém prstě tak 10 holek, tak proč by mu mělo záležet na mě? Dneska jsem ve škole opravdu nesoustředěna. To se mi ještě nikdy nestalo. Musíš na něj přestat myslet. Musíš na něj přestat myslet. Stále si to opakuji dokola. Jenže to prostě nejde.

Máma u večeře vypraví, nějaký zážitek z práce. Ale já jsem jak nepřítomná. Jídlo nechám ležet na stole a odcházím do pokoje. Vysprchuji se a lehnu si do postele. Za chvíli klepe někdo na dveře.
,,Mio? Spíš? Chtěla jsem s tebou mluvit." máma vejde do pokoje a sedne si na postel k mým nohám.
,,Co potřebuješ?" Zeptám se.
,,Víš... Já vím, že jsme na tebe asi až moc přísní, ale pochop to. Jen se o tebe bojíme a chceme aby jsi byla v životě úspěšná. Měla budoucnost a dělala něco smysluplného. Máme tě oba moc rádi."
,,Já vím mami. Jenže bych chtěla trochu víc svobody. Lidé v mém věku chodí na večírky, ven s kamarády nebo jezdí na výlety. Prostě všechno možné. Já nic nemůžu. Chápu, že je škola na prvním místě, ale prosím. Nemůžeme, alespoň nějakou moji aktivitu vypustit?"
,,Tebe to nebaví? Co už by jsi nechtěla dělat?"
,,Upřímně? Nic z těch věcí."
,,Opravdu? To jsem nevěděla. Ale potřebuješ nějaký sport a umění je taky dobré."
,,No jo."
,,Ještě si o tom promluvíme. A teď už spi zlatíčko. Dobrou noc."
,,Dobrou noc mami."
Máma zhasne a zavře za sebou dveře. Já jen ležím a koukám do stropu.
Je 23:36 a znovu slyším zvuk kamínků na mém okně. Roztáhnu závěsy a vidím tam stát Jamese. Cigaretový kouř mu vychází z úst. Hodím na sebe tepláky a mikinu a soukám se ven z okna.
,,Ahoj." Pozdravím ho.
,,Ahoj." Odpoví a podívá se mi do očí. I v té skoro úplné tmě je vidět, že jeho oči jsou červené. Je mi to jasné.
,,Proč jsi nebyl ve škole? Cely den jsi někde hulil co? Takhle brzo skončíš někde pod mostem." byla jsem na něj víc nepříjemná, než jsem chtěla, ale nejde to zastavit.
,,Tak to není."
,,Jo? A co ty oči?"
,, Trávu jsem měl neříkám, že ne. Ale ten důvod proč jsem nebyl ve škole je jiný."
,, Tak mi ho řekni."
,, Mám doma trochu problémy. Máma od nás odešla, když mi bylo 5. Vychoval mě jen táta. No a on je nemocný. Dneska jsem s ním musel zůstat doma."
,,Aha. Tak to mě mrzí."
,,Nemusí. To je v pohodě. Bude to znít asi blbě, ale nemám ho nějak hrozně moc rád. Když jsem byl menší hrozně mě bil. A proto jsem teď, tam kde jsem."
Nevím co mu na to mám říct. A tak jen stojím a mlčím.
,,Já nevím, prostě když jsem tě uviděl... Věděl jsem, že ty jsi ta holka, kterou celý život hledám. A proto ti prostě nemůžu dát pokoj."
,,Promiň, ale už musím jít." To je to jediné na co se zmůžu.
,,Prosím ještě nechoď!" volá za mnou James.
Vylezu do okna. Chvilku u něj ještě stojím a sleduji Jamese, který se ani nepohnul a kouká do země. Asi po 10 minutách odchází. A já nevím co mám dělat.