Sakamaki na dovolené

{11}

Akemi

Byl to Kou. Začal se ke mně přibližovat. "Kou, co potřebuješ?" Zastavil a přimhouřil oči a udělal ten jeho úšklebek. "Mám ti vzkázat, ať se zabalíš že jedete s holkama zpátky do sídla" "Díky a za jak dlouho?" "Asi za dvacet minut tu bude limuzína" Pak odešel a já se vydala k domu. Vešla jsem do pokoje a začala skládat věci do kufru. Byla jsem hotová během deseti minut, takže jsem šla pomoct holkám zbalit.
Celou dobu tak na mě divně koukaly, ignorovala jsem to, ale i tak. "Co se děje holky?" ptala jsem se. "N-nic" vykoktala ze sebe Yui.

Pokrčila jsem rameny a vrátila se k balení. Přišel k nám sluha. "Děvčata limuzína je tady" "Díky už jdeme" řekla Sayuri sluhovy. On vzal kufry a šli jsme směrem k limuzíně.
Domu jsem se moc těšila. Nejen že zase všechny uvidím, ale měla jsem spostu nápadů, který bych mohla uskutečnit.
Řidič nám otevřel dveře od aouta a my jsme vstoupili. V limuzíně čekal Reiji, který byl začtený do knížky. Nechápu co ho na tom baví. samý romány a tak. Neříkám že já nejsem knihomol, jo jsem, ale čtu alespoň zajímavý knížky.

Sedli jsme si dovnitř a byli zticha. Jelikož jsem typ upíra co nesnáší nudu, tak jsem si vytáhla knížku o koních. Tu knížku jsem milovala. U koní jsem byla od malička. Jenže ta příhoda co se mi stala to dost omezila.
Měla jsem svého koně. Jmenovala je Darkness. Byla celá černá. Měla krásnou hřívu a ocas. Ale po týdnu v léčebně jsem se dozvěděla že umřela. V tu dobu jsem měla hodně blbý stav. Nikdy na ní nezapomenu.
Byla jsem u předposlední kapitoly a v tom jsem si všimla že furt po mně Reiji pokukuje. Já jsem se v duchu pořádně smála. Konečně se dal do řeči Reiji. "Ještě než dojedeme domů musíme se stavit pro Laita a jeho návštěvu"

Koho by si Laito domů bral ? No řešit to nebudu. "A kdo to je ?" ptala jsem se, protože se holky nehodlaly zeptat. "Prý zvláštní návštěva a máme se chovat slušně." Odfrkla jsem si a četla dál.
Poslední kapitolu jsem měla během dvou minut přečtenou.
Vytáhla jsem další knížku a četla dál. Nechápu co na mě ten Reiji furt vidí. Chtěla jsem na něj ukázat fakáče, aby furt nečumněl.

"Jsme tu." řekl Reiji a koukla jsem se z okna. Měl pravdu. Skutečně tam stál Laito. Jenže tohle prostředí mi připadalo povědomé.
Protočila jsem oči a vyndala si sluchátka a mobil. Koukala jsem se směrem k Laitovy, protože jsem viděla že za nim někdo je. Udělal krok vedle a já si mohla prohlédnout tvář té osoby. "Doprdele..." vyhřikla jsem na celou limuzínu až se z toho i Reiji otočil. "M-moc se omlouvám" kvíkla jsem a začala hlavou mlátit do dveří od auta.

Z okýnka vykouknul Laito. "Pojďte ven, představím vás." Když mě ta holka uviděla začala mě vraždit pohledem. Jop to samý jsem dělala já. Začla jsem trochu i vrčet jak motor. Ona furt hrdým výrazem na mě čuměla.
"Takže lidi tohle je Asami, moje přítelkyně. Asami tohle je Sayuri, Reiji, Yui a Akemi" Na každýho z nás ukázal a potřásli si rukou.

Ahh asi nevíte o koho jde co ? No tak hoka je moje sestra. Ano ta sestra co mě dostala do toho za*****ýho blázince.
Já jsem si slíbila že nad ní zvítězím. Ona je totiž hrozně panovačná, dost žárlí, když jde o kluka, lže, někdy i podvádí. Co si tu budu namlouvat, to by mi ani bible nastačila.

Přišla ke mně a chtěla, abych si s ní podala rukou. "S tebou si nepodám rukou nikdy ty svině" zavrčela jsem. Všichni koukali, jak když spadli z višně. "Víte co ? S ní nikdy nepojedu v autě. Jdu pěšky"
Viděla jsem jak přimhuřuje oči a opět mě vraždí pohledem.

Dala jsem si ruce do kapes a šla. Cesta trvala celkem patnáct minut. Z okýnka od auta jsem viděla jak se Asami sune na Laita. Shrnu to, je to pěkná děvka. U mě je to tak že se mi líbí jeden kluka a pak zase jiný, a takhe je to dokola. Došla jsem k domu a nahlas vzdychla. "To dám, jsem silnější než si myslím"

Pokračování příště...