Dračí dcera(pozastaveno)

Klid před bouří

Seděla jsem na jednom z nejvyšších stromů v lese a pozorovala život pode mnou. Už je to víc je 200 let co mám tuhle práci. Někdo by řekl že je to nuda, ale zdání může klamat. Pokud máte magické vidění jako já přijde vám každá drobnost zajímavá.

Zrovna pode mnou se páslo stádo asi 10 srnek a já pozorovala jejich chování. Od protějšího křoví  vyběhla smečka vlků a po jedné srnce skočila. Bylo mi jí líto, ale nesměla jsem do chodu nijak víc zasahovat. Mým úkolem je les chránit ne ho přetvářet jako lidé.

Pomalu se stmívalo, proto jsem rychle seskočila ze stromu a běžela na louku, kde jsem se měla setkat s Rafanem, který měl hlídat místo mě v noci. Na louce jsem ještě čekala než se ke mě Rafan snesl z oblohy. Jeho silné nohy dopadly na trávník tak neslyšně, že kdybych neviděla že se dotýkají země, myslela bych že se vznáší. Jeho obří hlava se ke mě sklonila a jeho dech mi odfoukl vlasy do všech stran. Na oko jsem se naštvala a plácla ho přez čumák. On se jen chraplavě zasmál a zmizel v lese. Tomu  jsem se jen usmála a běžela k Hnízdu, kde žili všichni z našeho okolí. Hlavní jeskyní jsem se dostala do nitra hory, kde bylo dračí Hnízdo. Zamířila jsem do nejvyššího odvětví Hnízda, kde se nacházela část pro mě a otce. Možná je divné že po 4000 letech žiji s otcem, ale u draků to není nic neobvyklého.  

Otec byl zrovna na nějakém sezní a tak jsem se umyla v jiné části našeho domova,kterou tvořilo malé průzračné jezírko.  Když už jsem měla suché i vlasy, přestalo mě bavit na tátu čekat a tak jsem odešla k sobě do pokoje, kde jsem si v televizi našla nějaký film. I když se to možná nezdá draci se rychle přispůsobyli moderní době a tak je jen vyjímkou když někdo nemá televizi. Už  v polospánku jsem vnímala jak mě táta přikryl až pod bradu a zhasl televizi.