Deník Vrabce

Kapitola III - Nafrněný ňouma

„Á! Proč mě moje chakra vůbec neposlouchá?!" zakřičela Suzume, sbírajíc se ze země.

„Možná jí jen špatně rozkazuješ!" ozval se pobavený hlas odněkud z korun stromů.

Zrzka vzhlédla a dostala tik do oka. Naoto stál hlavou dolů na silnější větvi, jako by se nechumelilo.

Nasupeně vyhledala Satoyu. I on seděl na jedné z výš posazených větví a měl dotrénováno. Znovu se zahleděla na svůj strom a zamračila se na něj. Už zvládala vyběhnout do půlky, jenže vždycky se začala předčasně radovat, nohy se jí odlepily a ona spadla.

„Moc ti to nejde."

Dívka se s polekaným zalapáním po dechu narovnala a otočila. Yuujiro dorazil, aniž by si ho všimla, a nyní stál za ní. „J-jak to sakra děláte?"

Mladík se usmíval zjevně spokojen, že ji znovu vyděsil. Vzhlédl a našel Satoyu s Naotem. „Pojďte dolů, mám pro vás překvapení."

Oba chlapci přikývli a postupně seskákali vedle zbytku týmu. Na Yuujirovi visela trojice zvědavých očí.

Původně jim chtěl hned říct, oč jde, ale znovu se rozmyslel. Dal ruce v bok a významně se na ně zahleděl.

„No tak nám to řekněte!"

Bingo, pomyslel si, jako první se nechala vyprovokovat Suzume, přesně jak tušil. Zazubil se. „Půjdeme na misi! Co se tak tváříte?"

Nadšení okamžitě opadlo. Trojice se tvářila velmi skepticky.

„Komu zas spadly všechny došky?" dotázal se Naoto.

„Někomu zase utekl potkan? Navíc, potřebuju to tu dodělat," přidala se Suzume.

„Nebo," zděsil se Satoya, „už zase potřebují v porodnici přebalovat děti?"

Mladík se unaveně zašklebil a nahrbil se. „Trénink můžeš dodělat po cestě, Suzume. Jste genini. A co se týče náročnosti, myslíte si, že vás na vaši první misi pošlou rovnou proti Kirigakure?"

„Ne," odvětila Suzume uraženě. „Jen čekáme úkoly hodný ninjů. Došky má vyspravovat opravář střech, děcka přebalovat sestry a potkany..."

Naoto využil dívčina záseku a s podobně vážným výrazem jí napověděl, čekaje, že jeho slova zopakuje: „Potkávat potkaňák."

„Potkávat podkaňá... Naoto, ty jeden!"

Chlapec si připlácnul ruku na pusu, ačkoliv vyprsknutí nezastavil, a raději couvl, kdyby se zrzka rozhodla dát mu pěstí.

Yuujiro musel uznat, že se vtip povedl, protože se neubránil zacukání koutku. Aby skutečnost zakryl, odkašlal si a rozešel se směrem do centra vesnice. Děti vyběhly za ním. „Tentokrát jsem se pokusil jít o úroveň dál. Hej..." Trojice očí nyní vypadala hladově, až si mladík povzdychl. „Jde o Céčko. Budeme dělat doprovod jednomu doktorovi až na bývalé území Země země."

Suzume dychtivě kývla. Mise se podle obtížnosti rozdělovaly na úrovně D, C, B, A nebo S. Obtížnost D vyhovovala čerstvým geninům, šlo v ní o různé vykonávání domácích prací nebo jiných bezpečných služeb. Obtížnost a ohrožení vykonavatele se stupňovalo se stoupající úrovní. Obtížnost C byla většinou přiřazována chuuninům, a někdy i pokročilejším geninům.

„Země země?" zamyslel se Naoto. „Ta je rozdělená na hodně malých států, ne?"

Jounin přikývl. „My míříme do Horní Okiry. Odtud pochází náš lékař."