Deník Vrabce

Kapitola IV - Večerní překvapení

Pětice pokračovala a za nimi cupitala skupina banditů. Ruce měli výtržníci přivázané k jednomu provazu, jehož konec si vzal na starosti Yuujiro, a nohy svázané zvlášť, aby mohli chodit, avšak nikoliv utíkat. Kráčeli poslušně, protože už měli za sebou neúspěšný pokus o útěk.

Zhruba před hodinou došli k názoru, že zneužijí moment překvapení a sborově trhnou za provaz. Jenže mladík nebyl tak neostražitý, jak se tvářil, a společné úsilí mužů s ním sotva pohnulo. Jounin velmi rychle využil omezení jejich pohybu, silně škubl provazem k sobě a čtveřice se na sebe s výkřiky poskládala jako domino. Následně je všechny zpražil pohledem a v případě další možné zkoušky jeho bdělosti jim přislíbil noc s místními medvědy. Muži se bezeslovně shodli, že trest za jejich hříchy ve městě bude přijatelnější než rozsápání dravou šelmou.

Město Uragawa se rozkládalo na břehu stejnojmenného jezera. Domy na pobřeží se odrážely spolu s červeným sluncem od vodní hladiny a vytvářely dojem, že městečko je pěkně malebné, čemuž tak ve skutečnosti bylo. Uragawa se pyšnila přítomností několika skvělých kovářů, kteří distribuovali zbraně pro Konohagakure. Navíc bylo blízké jezero doslova vzorem čistoty bujnosti života, a tak místní neměli ani nouzi o jídlo.

Třináctý tým odvedl bandity na místní policejní stanici a nechali se ubytovat v jednom z místních hostinců. Yuujiro se původně zeptal Suzume, jestli nechce vlastní pokoj, ale dívenka horlivě vrtěla hlavou. V jiném pokoji by přeci měla problém hlídat jejich zákazníka. Jounin měl velmi dobrou náladu. Jeho tým se mu zamlouval čím dál tím víc.

„Omlouvám se, že jsem vás urazil."

Ninjové sedící okolo stolu společně s Ryuunosukem se na něj s překvapením v očích otočili, Suzume dokonce zastavila hůlky na cestě k ústům. Všichni zrovna večeřeli.

Červenovlasý muž si povzdychl. „Nebyl jsem fér. Odsoudil jsem vás podle prvního dojmu a urazil hloupými řečmi. Omlouvám se."

Yuujiro se na něj významně zahleděl. Tenhle chlap nebyl takový hlupák, jakým se stihl udělat.

„Téda, vy máte fakt koule, strejdo," prohlásila najednou Suzume a pokývala hlavou. Svou větou zbavila slov jak Naota tak Satoyu. Yuujiro se začal dusit na rýži.

Ryuunosuke na ni zděšeně pohlédl. „Co prosím?"

Suzume nevinně zamrkala. „No jakože je od vás statečný, že ste se nebál omluvit, to je důležitý! Se říká, ne? Teda, moje ségra to vždycky používá, když je někdo srab. Totiž jako obráceně. Řekne, že nemá koule, chápete? Ale taky říká, že přiznat chybu je důležitý a statečný. Takže máte koule!"

Yuujiro odmítl Satoyovu pomoc ve formě poplácání zad a raději opustil šenk. Z venku následně zaslechli záchvat smíchu. Suzume moc nechápala, co bylo na její řeči vtipného. Statečnost obdivovala ze všeho nejvíc.

Ryuunosuke v duchu napočítal do desíti. V tom, že ho doprovází vesměs děti, se nepletl, alespoň co se jejich nevinnosti týkalo. A s dětmi se muselo trpělivě. Do tváře se mu vloudil drobný úsměv. Ta zrzka byla kouzelná.

Naoto onu malou změnu nálady zachytil a rezignovaně se pousmál. Ani oni by neměli zapomenout na slušné vychování. „Omluva se přijímá, Ryuunosuke-san. Uděláme, co bude v našich silách, abychom vás bezpečně dovedli do Horní Okiry."

...

Padla hluboká noc a Uragawou se rozhostilo ticho. Hostinec dávno zhasl a mnoho lidí spalo. Jen na recepci stále svítila lampička a za stolkem poklimbával postarší mužík. Hostinec poskytoval přístřeší i pozdním příchozím.