Jak se rodí psychopati

8

Má práce byla dokonána a já mohla v klidu odejít. Nečekala jsem, že to bude tak trvat. A pořád jsem byla špinavá od krve, a tak jsem se rozhodla, že se půjdu umýt na veřejné záchody. Stejně tam nikdo nechodí a je to kousek. Vzala jsem si pilulku a zapila ji brusinkovou limonádou, kterou jsem si samozřejmě přinesla s sebou. Nebyla to extáze. Kousek od toalet na nádraží se mi zatočila hlava a já sebou praštila o zem.

Sedím na prázdném nádraží, ruce až po lokty potřísněny krví. I přes bezvědomí se můj obličej proměnil v blažený úsměv.

Ti, kteří jste došli až sem, díky za čtení. Pro slabší žaludky to může být místy brutální, ale já když píšu, chci aby to mělo koule ;) Budu ráda za jakoukoliv konstruktivní připomínku, nebo třeba i za námět k dalším dílům. Toto je první povídka, kterou jsem kdy publikovala. Často něco píšu, ale většinou to končí v koši, i když to má třeba potenciál. Nedávno jsem objevila wattpad, tak už nebudu potřebovat reálný koš :D