„Paní tam nesmíte! Co to děláte? Stůjte!" povyk za sebou nevnímám. Ty dveře. Jsou to ty stejné, které jsem viděla tenkrát ve sprše. Ten záblesk. Omámená ničím a vším otevírám dveře a.. nic brutálnějšího jsem v životě neviděla. Nahý muž na křesle. Uříznutý penis nacpaný do chřtánu a panický výraz v dosud otevřených očích. Bolest hlavy prudce zesílila a já jsem padla na kolena. Vzpomínky. Jsou tu. Všechny najednou. Cítila jsem, jak mě ze země zvedá policista a odnáší ven z domu. Ale mně to stačilo. Stačilo mi, co jsem viděla.
ČTEŠ
Jak se rodí psychopati
ContoPovídka není pro lidi se slabým žaludkem a dobrou představivostí ;)