Nová Heda - nová pravidla

9. kapitola

Clarke prochází chodbou v posledním patře věže, všechny dveře jsou si dost podobné, ale ona jde na jistotu. Míří si to k posledním dveřím rychlou chůzí a nedočkavě klepe na dveře, dokud se neozve ''dále'' a ona div nevběhne dovnitř. Rychle se rozhlíží kolem sebe a zjistí, že je Lexa v pokoji sama. Beze slova jí skáče do náručí a pevně ji objímá.

''Děkuju, děkuju, děkuju,'' říká celkem hlasitě, dokud si neuvědomí, že Lexa i v objetí je dost napnutá a neuvolnila se. Pustí ji a se zájmem si ji prohlíží.

''Taky jsem moc ráda, že jste se dostali do koalice,'' vykouzlí na tváři falešný úsměv, ale Clarke to pozná.

''Uniklo mi něco?'' ptá se Clarke skoro uraženě, když vidí, jak se Lexa pořád přetvářuje.

Neví proč, ale hrozně jí to vadí, minule to přešla, ale teď už to musí vyřešit. Lexa jí něco tají a ona za každou cenu zjistí, co to je.

''Ale ne, jen jsem byla zamyšlená, jak jsi přišla, mluvila jsem před chvílí s Titem a...''

''Řekl ti, že jsi udělala chybu, že?'' zesmutněla blondýnka.

Lexa pohladila Clarke po tváři a lehce jí zvedla bradu, aby se jí podívala do očí: ''Ale ne, lásko,'' LÁSKO?! Opravdu jsem jí tak řekla? Clarke si toho taky všimla, usmála se u toho slova, to se mi líbí, budu jí tak asi říkat častěji, třeba se bude častěji usmívat. Bože, má krásný úsměv... ''tedy ano, vadilo mu to, ale když jsem mu řekla, co k tobě cítím, nakonec to akceptoval.''

''Co jsi mu řekla?'' Clarke se přestala usmívat a zbystřila.

''Řekla jsem, že tě miluju, Clarke. Chci být s tebou a nenechám někoho, aby nám to zkazil.''

Clarke se zase usmívala, ale tentokrát jen na chvíli, byla ráda za Lexy slova, jenže to není to co chtěla slyšet, prostě musí vědět co se děje.

''Jsem ráda, že to akceptoval, ale to není to na co jsem se ptala, Lexo,'' prohlásila víc autoritativním hlasem, než měla v úmyslu.

''Tak dobře, musím ti něco říct, chápu, že to chceš vědět teď hned, ale vydrž to do večeře, Titus šel ještě něco najít, pak za ním spolu zajdeme a všechno ti vysvětlíme, slibuju,'' Lexa mluvila tak klidně a ke slovu ''slibuju'' vzal ruku Clarke a vtiskla jí polibek na hřbet ruky. To dívku nejspíš dostatečně uklidnilo, takže jen přikývla, ale po chvilce, co se dívala do očí proti ní si něco uvědomila: ''A co budeme dělat do té doby?'' mrkla spiklenecky.

''Můžeme dělat co budeš chtít,'' odpověděla Lexa hlubším hlasem a s těmi slovy vzala svoji přítelkyni za boky a přitáhla ji blíž, aby ji mohla pořádně chytit za zadek. To Clarke rozesmálo, viděla na Lexe její chtíč, ''ale jestli se ptáš na můj názor,'' pokračovala Lexa, když viděla, jak si blondýnka zkousla spodní ret, ''tak bych CELÉ odpoledne,'' s opravdu velkým důrazem na slovo ''celé'' se naklonila tak aby Clarke šeptala do ucha, ''věnovala tomu, aby ses naučila jezdit na koni,'' Lexa se odtáhla a začala se smát.

''Lexo! Ty jsi hrozná, víš to?'' smála se teď i Clarke a předstírala, že se naštvala.

''Ne ve všem jsem tak hrozná, jak myslíš,'' Lexa už zase měla ten svůj svůdnej hlas, o němž si Clarke myslela, že ji jednou zabije, ale místo toho, aby nad tím přemýšlela, tvrdě Lexu políbila a odtáhla se.

''Možná nejsi tak špatná, ale já jsem lepší!'' řekla provokativně Clarke a vydala se ke dveřím.

''Vsadíme se?'' houkla za ní Lexa, rozeběhla se za Clarke a přirazila ji na dveře.

Clarke se snažila chvilku bránit, ale Lexa se do ní opřela celou svou vahou a chytla obě její ruce, aby se nemohla bránit. Začala Clarke líbat dost vášnivě na to, aby ji donutila k zasténání. To celé ji ještě víc povzbudilo, tak se přestěhovala na krk a pomalu až k pravému uchu.

''Tak co, kdo je lepší?'' ušklíbla se do posledního polibku Lexa.

Clarke se zatvářila nevěřícně: ''Samozřejmě, že já!''

''Tak to sotva!'' zasmála se brunetka a předstírala, že se natahaje zpátky pro polibek, na což jí Clarke skočila a když se nahnula proti ní a skoro se dotkly, Lexa uhnula, pustila ji od dveří: ''pokud vím, chtěla ses naučit na koni,'' řekla a ustoupila úplně.

''Omyl,'' Clarke otevřela dveře a pokynula Lexe, ať jde první, ta přijala, ''tys mě chtěla naučit jezdit,'' Lexa akorát procházela a Clarke ji pořádně plácla přes zadek.

Lexe několik vteřin trvalo, než jí došlo, co Clarke udělala. S vykulenýma očima se na ni otočila: ''Co si to dovoluješ k Velitelce?'' sykla, aby je nikdo neslyšel.

''Nedělej, že se to Velitelce nelíbilo,'' usmála se Clarke, nechala překvapenou Lexu stát na místě, odcházela ke schodům a začala kroutit bokama tak, že to Lexu probralo ze zamyšlení, zachvěla se a rychle Clarke doběhla.

Obě dívky vyšly ven a vydaly se doprava od věže, kde Clarke ještě nebyla, jen tiše kráčela vedle Lexy. Už se blížil podzim, cítila to... slunce přestávalo tak pálit a listnaté stromy se začaly zbarvovat různými odstíny teplých barev a Clarke se na ně nemohla vynadívat. Byla unešená. 

Jaké to asi bude, až napadne sníh? Už aby to bylo... napadlo ji

 Blížily se ke stájím a Clark se rozhodla prolomit ticho: "Lexo?"

"Hmm"

"Je to tu krásný, ale nikdo mi to tu ještě neukázal, nechtěla bys mě třeba zítra provést?"

Lexa hned neodpověděla, jen něco rozkázala v jejich jazyce chlapci kolem dvacítky u stájí a Clarke si domyslela, že jim nejspíš měl připravit koně. Pak se konečně otočila: "Jen když tu se mnou teď zůstaneš alespoň o pár dní déle, a pak třeba napořád..."

Clarke se začala nervózně smát, nevěděla, co na to říct.

"Čemu se směješ?" zarazila se brunetka, protože netušila, jestli je to dobré, nebo špatné. Musela prostě počkat na odpověď svojí přítelkyně.

Clarke náhle zmizel úsměv z tváře a Lexa si začínala uvědomovat, že dobrou verzi může pomalu zamítnout. Clarke se rozhlédla, vzala Lexu za ruku a táhla ji mezi stáje, aby se vyhly co nejvíce lidem. Pustila ji a rukou si prohrábla své blonďaté vlasy spadající volně pod ramena: "Lexo, já tě miluju, to víš," ale... naskočilo Lexe v hlavě automaticky, "nechci znít sobecky, ale moji lidé mě taky potřebují. Mluvila jsem o tom s mámou, možná je kancléřka, ale lidi půjdou spíš za mnou, všichni vědí, jak to tu chodilo, než přiletěli, možná jsem zaspala tu nejdůležitější bitvu, ale pořád mě berou jako velitelku. Máma mi oznámila, že až mi bude 18 budu moc kandidovat a je velká pravděpodobnost, že se stanu kancléřkou. Prosím, nedívej se tak," řekla, když uviděla Lexy psí oči, "Lexo prosím, nestojím o to, ale jsou to moji lidé, mám k nim povinnost. Bojím se, co by se stalo, kdyby se kancléřem stal někdo jiný. Když se něco stane, nemůžu jen stát a nečině přihlížet. Kane a máma mi věří, ale kdyby se k moci dostal zase Jaha, nevím, Lex, nevěřím mu, je proti tvojí koalici, mám strach, jak to skončí."

Lexe to v hlavě šrotovalo věděla, že má Clarke pravdu, ale na druhou stranu i ji mohou lidé sesadit. Lexa se pak vzpamatovala, došlo jí totiž, že Clarke pořád neví, že je Wanheda: "Omlouvám se, že jsem to vytáhla teď, promluvíme si o tom po večeři," usmála se najednou, aby ji aspoň trošku uklidnila, "a teď už na to nemysli, přeci ses těšila na Jesse, ne?"

"Lexo," protáhla Clarke se smíchem, "mám ráda koně, dokud na něm nejedu."

"Po dnešku změníš názor," ušklíbla se Lexa a táhla ji zpátky k chlapci, kterej už měl připravený dva koně...