Nová Heda - nová pravidla

30. kapitola

Tlačítko pomalu stlačily, netušily jak rychle radiace dojde až sem a začne působit. Všichni okolo ztuhli a vyděšeně se po sobě dívali. Vzduch naplnila nervozita a očekávání. Nikdo neudělal krok dobré dvě minuty, když si začínali pomalu uvědomovat, že se něco stalo a radiace jim tak nejspíš nehrozí. Jeden strážce okamžitě sáhl po zbraní. Vystřelil po Raven, která padla s ranou k zemi. Clarke se sevřel žaludek, nemohla se nadechnout. Další muži se rozeběhli přímo proti Lexe, jeden ji povalil k zemi a druhý jí zabodl nůž do hrudníku. To všechno Clarke sledovala se zoufalý výrazem a pocitem bezmoci. V Lexy zelených, zářivých očích zůstal jen lesk překvapení, zklamání, lítosti a... a snad lásky?

Clarke si vybavovala poslední sen, přemýšlela nad chvílí, kdy spolu s Lexou stiskla tlačítko...Tak tohle bych viděla, kdyby to nefungovalo. Mohlo se stát cokoliv a ona se i přes to všechno nebezpečí do toho vrhla po hlavě. Mohla jsem ji ztratit... Blesklo jí hlavou. Ještě, že konec byl úplně jiný.

Hned po stisknutí tlačítka ucítila Lexa lehký závan a muži se jeden po druhém sunuli k zemi v prudkých křečích.

''Jsem na tebe hrdá, Lexo... Hedo... Postarej se o ně, prosím,'' poklonila se Clarke a pomalu se rozplynula v obláček dýmu, jež zmizel úplně.

Clarke seděla na posteli a v klidu, tiše nechala stékat slzy po tvářích. Lexa se vzbudila a bylo ji jasné, že tohle byla poslední noc, kdy se Clarke měly vybavit vzpomínky. Lexa sama si moc dobře pamatovala na poslední chvíli v hoře i to, jak po tom odklízeli všechna těla.

Zvedla se a posadila se vedle Clarke, aby ji mohla vzít do náruče. Cítila jak se ji na rameni tvořil mokrý flíček od slz a Clarke lehce zarývala prsty do jejích zad. Jednotlivé dotyky tvořily celek. Prosbu. Tiskla se stále blíž a pořád to bylo málo. Clarke by se nejraději vypařila, ale tíha svědomí ji táhla k zemi.

''Zemřeli kvůli mně,'' promluvila konečně Clarke. Věděla, že ji Lexa dává čas a už čekala příliš dlouho.

''Ne... zemřeli proto, že chtěli zabít naše lidi. Zachránila jsi spousty životů. Zachránila jsi mě a to rozhodnutí jsme učinily společně. Jako Velitelé platíme nejvyšší cenu za vítězství. Platíme vlastní duší, Clarke," vzala její tvář do dlaní, "musíme rozhodovat kdo bude žít a kdo zemře. Ač nám to nepřísluší, je to nezbytné pro to, abychom mohly lidi vést.''

Clarke pořád stékala jedna slza za druhou, topila v nich žal stejně jako pocit viny. Zjistila pravdu o tom co se stalo a ničí ji to stejně jako mně. Jenže já jsem Heda, to je něco zcela jiného. Od mala mě připravovali na to, čím a kým jednou budu. Věděla jsem co se může stát a co je nevyhnutelné, jenže ona si nevybrala to, že bude vůdcem. Wanheda si zvolila ji. Vybrala si ji ale z dobrého důvodu. Velká síla a moc vyžaduje dobré srdce a rozumnou mysl, jinak se spása, kterou má přinášet, změní v chaos a utrpení. Clarke jednou změní svět, ale do té doby nesmím připustit, aby jí někdo ublížil. Budu ji chránit i před ní samotnou, pokud to bude třeba, její poslání je mnohem vyšší než mé. Doufala jsem, že jednou ochráním svůj lid, ale to je její práce. Já budu hrdě stát po jejím boku, pokud mi to osud dovolí...

Nevím na co myslela, ale její objetí najednou povolilo. Postavila se, utřela si slzy a koutky se ji zakřivily do smutného úsměvu. ''Je to minulost, vypořádám se s tím časem, snad. Ale teď potřebuju trénovat. Udělám všechno proto, aby se to nemuselo už opakovat. Tentokrát budu totiž připravená.''

Clarke se oblékla, rozloučila se s překvapenou Lexou a běžela na sraz a Lunou. Věděla, že se potřebuje zaměstnat a trénink by mohl být to pravé.