Summer Love

Všechno je jinak

Annie sakra prober se. Co si teďko asi bude myslet. Doufám, že to nebere jako signál, že má šanci. Nechápu co se to se mnou děje, doma bych na nic takovýho ani nepomyslela. Spíše na nikoho takového. Ale všeobecně se vlastně můj život změnil co jsem tady a to moc dlouho není.

Mylsela jsem na to, co se se mnou poslední dobou děje a najednou mi zavybroval telefon. Bylo to neznámé číslo s Anglickou předvolbou. Ani mě nenapadlo kdo by to mohl být, tak jsem se podívala.

+4427653200039: Ahoj tady Chris, snad si mě ještě pamatuješ?Jenom jsem se chtěl zeptat co děláš o výkendu jestli nechceš zajít do kina nebo tak.😀

Já: Ahoj joo no jasně pamatuju, akorát bych nečekala,že napíšeš zrovna ty. 😊 Myslím že bych měla mít volno😆 a kde jsi vlastně vzal moje číslo?

+4427653200039: Joo? Tak super😍😃No poprosil jsem o něj toho pána s kterým jsi jela domů, schodou okolností to byl prý tvůj táta.😕 Bylo to docela trapný, ale stálo to za to.

Já:Tak to věřím určitě si se nevyhnul taťky otázkám.😂

+4427653200039: No dalo se to. 😁 Tak si ještě když tak napíšeme jo? 😊

Já: Určitě... a děkuju že jsi napsal.😇

Potom už nepodepsal, ale přesto jsem měla radost, že jsem nachvíly utekla realitě. Byla jsem z dneška celá nesvá. Chrisovo číslo jsem si uložila a šla spát.

***
Ráno jsem se vzbudila kolem devátý hodiny. Pořad jsem nevěděla co se se mnou děje. Rozhodla jsem se že tento čtvrtek bude super. Že nebudu myslet na toho kudrnáče. A taky, že jo bylo 10:35 a my jsme jeli pro Jenifer na letiště. Jela jsem jenom já Taťka a Mamča ... Strašně moc jsem se těšila.

Na letišti jsme čekaly ještě půl hodiny než jsme v davu lidí našli naší Jeff.
„Ahooj“ pokřikla a rozeběhla se směrem k nám s tím velikým kufrem.
Jen co k nám proběhla jsme se začaly všichni objímat.„Jsem tak ráda, že jsi tady„ řekla jsem a ona se jen usmála a dodala: „To určitě za chvilku budeš říkat něco jinýho“ a měla pravdu. Sice mám svoje sestřičky obě ráda, ale je těžký když jsme spolu někde dvě. Natož když jsme tam všichni je to megálně složité!

Když jsme dorazili domů Mamča ukázala kde má Jenifer pokoj a ona šla vybalovat.

Prošla jsem dlouhou chodbičkou směrem ke dveřím kde byla.Došla jsem k ní a skočila na postel. „Tak vo jak se ti tu líbí?“ „Joo paráda, ale problém je, že se asi moc vydat nebudeme“ „jaktoo“ zeptala jsem se a podívala jsem se na ní tím pohleddem které připomínalo malé štěnátko. „Jsem tu jenom na týden a musím stihnout obejít asi 20 památek.“ „ jak to a proč vlastně jenom na týden?“ zeptala jsem se jí a znova nahodila výraz Alá štěnátko.. „Musím se vrátit za Shelbym a ty památky musím obejít kvůli práci„ dodala a já jenom kejvla hlavou otočila jsem se a odešla. Ještě ve dveřích jsem potichu řekla: „No jo těžkej život zadanejch lidí.“ Jen po mě mrskla polštář a já se radši vypařila úplně.

***
Odpoledne jsem se šla s Jenifer a Miou se podívat k Big Benu. Konečně jsem vypadla z toho místa co mě tak stresovalo. Dříve jsem se před okolním stresem schovávala doma, ale teď se tomu místu vyhíbám. Asi je to všechno tím, že mi chybí přátelé a prostě všichni a všechno z domova.

Výlet jsem si náramně užila. Dneska jsme se s holkama ani moc neškárlili prostě to bylo všechno jinak!

Když jsem na večer přišli domů nikdo už v kuchyni nebyl. Jenom v obýváku seděl u televize Je se sendvičem v ruce. „Ahoj“ řekly jsme a šli všichni nahoru po schodech. „Tak dobrou“ odpojila  se od nás po cestě Mia „Dobrou noc“ dodaly jsme  a Jenifer taky zašla já došla na konec chodby otevřela sveře a v zápětí je zase rychle zabouchla.

Pak už jsem jenom ležela a přemýšlela . Hlavou mi běhalo spoustu věcí. Nevěděla jsem jestlinjsem ráda, že jsem George celý den neviděla, nebo jestli mě to naopak mrzí. Taky jsem nevěděla jestli mám být ráda, že se ozval Chris a nebo ne. Prostě jsem nevěděla co dělat a to mě víc a víc ubíjelo.

Prostě jsem to nevydržela, potřebovala jsem s Georgem mluvit, vidět ho nebo něco.

Když jsem pomalu vycházela z mého pokoje šla jsem přes tu velkou chodbu, plnou dveří až jsem došla k těm kaštanově hnědým. Bylo půl druhý ráno a já se bála, že klepáním, bych vzbudila i ostatní. Potichu jsem otevřela dveře, proč jsem asi George celej den nepotkala? Taková řečnická otázka. Po otevření dveří a pohledu na postel jsem se zarazila. George tam nebyl, prostě jeho postel byla prázdná.

Když už se k něčomu odhodlám a ono to nevyjde to mě fakt dokáže naštvat.
Ale trochu mi to pomohlo v rozhodnutí, prostě to bude jinak!

Co jsem si myslela? Že si nakrácim k němu do pokoje řeknu mu, že mě trápí, že ho nevidím. A že to bez něj nedávám? Sakra holka prober se!!!

-----------------------------------------------------------

Máme tady další kapitolu, jinak se omlouvám,že jsem dlouho nic nepřidala a taky za překlepy. A jinak, co  si myslíte o Chrisovy? Myslíte, že to bude děvkař jak říká George i když Annie napsal? 😁😀😆💝💝