Summer Love

Seznámení

„ Kolik je vůbec hodin?" zeptala jsem se „Myslím že devět." řekla mamka.  Já jen přikývla a sledovala cestu z okénka. Přece jenom je tu něco jiného než u nás, všechny domy jsou skoro stejné.

Ne všechny ne! V zatáčce jsem viděla na konci ulice dům, který byl překrásný. Byl cihlový a měl překrásné, černé obrovské dveře. A taky byl mnohem větší než ty ostatní. „páni" řekla jsem  „Copak" odvětil táta. Ale nic, jen přemýšlím na hlas.

Je to sen nebo ne, náš taxík zastavil těsně před tím domem.  „To..to..to je ono. " Vykoktala jsem ze sebe. „ No to je jasný. " usmál se na mě táta „Ale ještě jsem vám chtěl říct, nebydlím tady sám."
Víc než mě, to překvapilo mámu. „ Georgi, to snad nemyslíš vážně? Pozveš nás sem všechny tři když máš přítelkyni?"  řekla mamka klidně, ale zároveň rozzuřeně. „Ale Zoe na co zase myslíš, nejprve mě nech domluvit.
Bydlí tu u mě skupina takových mladých kluků. Jsou to zpěváci a já jsem něco jako jejich bodyguart .... no oni mě spíš vnímají jako svého strýčka"
Já i Mia jsme jen seděli s otevřenou pusou a já začala pátrat ve své paměti, jakou Anglickou skupinu znám? ... těch je spousta...  Ne řekla jsem si pro sebe takhle to asi nepůjde, když se zeptám budu vypadat dychtivě. Nechám se překvapit.

Vešli jsme do domu a to co jsem viděla  jsem nečekala. Přede dveřmi stáli čtyři kluci. Táta si stoupl k nim a řekl: Tohle je George , Josh, Jaymi a Jamie, ale všichni mu říkají JJ a tohle je má rodina."
„ Ahoj já jsem Annie"  odvážila jsem se jako první představit.  Ostatní se představili a šli si vybalit.

Mám sotva půlku vybalenou a už je večer. „No bezva." Řekla jsem a šla dolu na večeři. Nikde nikdo kromě Mii . „Kde jsou všichni? " zeptala jsem se „ Kluci mamku s tátou pozvali na večeři. Co takhle si udělat piknik na zídce před domem?" navrhla mi Mia „Proč by ne"  řekla jsem a šli jsme před dům. Přemýšlela jsem jak je to tady nádherné. Opravdu překrásné. „Podívej co to támhle jede. To si ze mě děláš srandu. Tak mi si takhle jedeme taxíkem a oni si přijedou v limuzíně?" Řekla jsem a udiveně jsem se podívala na Miu.  Z limuzíny vyšla mamka a začala se smát. „Vy jste mi najednou kamarádi." řekla Mia a v tu chvíli mi to problesklo hlavou"
!!! Lottie!!!!

Okamžitě jsem si běžela nahoru pro telefon, abych jí zavolala. Všechno jsem jí řekla.
Lottie byla překvapená a řekla:

„ A co je to za zpěváky?Znám je ?

A: No je to kapela a jmenují se Union J.

L: Jo o nich jsem slyšela ale moc je neznám. Já myslela že to bude jiná.

A: No to víš že jo budu bydlet třeba u 1D.
Řekla jsem a obě jsme se začali smát.

L: A líbí se ti nějaký z nich.

A: Ani ne, a navíc jsem si je nestihla pořádně prohlídnut.

Jen co jsem to dopověděla ze zdola se ozval táty křik: „Kluci, Annie, Mio nechcete se jít projít? Venku je překrásně a noční Anglie je překrásná."
Radši tu zůstanu a vybalím si .. půjdu jim to říct, tak jsem se tedy rozloučila s Lottie a položila telefon.
Pomalu jsem sešla po schodech dolu a Mia se vyřítila za mnou „No to je jasný" řekla a podívala se na mě „Půjdeš taky?"  „Asi ne, chci si vybalit ten zbytek věcí, ať mám zítra klid. " Mia se jen otočila a hodila přes sebe bundu. Řekla jsem si, prima budu sama DOMA.

S tátou a mamkou šla ale jen Mia, Josh, JJ a Jaymi. Aha no bezva, tak asi nic. Otočila jsem se a vyšla po schodech na horu. Když jsem vyšla schody, tak jsem jen slyšela, jak bouchly dveře. Pomalu jsem vešla do svého pokoje a lehla si na postel.

Já vím že bych si měla vybalit, ale než jsem vyšla ty schody tak jsem zjistila že se mi nechce vůbec nic dělat. Vytáhla jsem notebook a dívala jsem se s kým to vlastně bydlím. „ Union J skupina krasavců .. haha to teda nevím  no ale tenhle je docela hezkej." řekla jsem dost nahlas a za dveřmi se někdo začal smát. Já se lekla a hodila notebook na postel vedle sebe. Pomalu jsem vylezla z postele a šla ke dveřím. Prudce jsem je otevřela, ale za dveřmi nikdo nebyl.
Tak bezva asi tady straší..

Tak jsem se vrátila do pokoje, zavřela notebook a šla dolu si pro něco dobrého. Když jsem sešla dolu, v kuchyni seděl "ten" krásnej kudrnatej kluk.

Bylo mi blbý k němu přijít a nevědět jeho jméno, tak jsem se po cestě snažila si vzpomenout. A už jsem si vzpomněla. Chtěla jsem ho pozdravit, ale on mě předběhl. „Ahoj Annie" řekl a usmál se na mě. Byl to ten nejkrásnější úsměv, který jsem kdy viděla. „Ahoj, jak to že jsi nešel s nimi?"  snažila jsem se být milá abych udělala dobrý dojem „ No víš .. nějak se mi nechtělo. A jak to že jsi ty zůstala tady?" zeptal se „Anglie si užiju zbytek prázdnin." řekla jsem a taky jsem se usmála.

On se na mě jen tak zamyšleně podíval „Nebyl si náhodou, před chvilkou u mého pokoje?"
řekla jsem tázavým hlasem „No poněvadž jsme tady jenom ty a já, tak asi..... jo." odpověděl a vyznělo to tak, jako bych byla úplně blbá."
„A čemu ses tam smál a vůbec, to nevíš že je neslušné poslouchat za cizími dveřmi?" On se jen usmál, otočil se a šel nahoru.
Já přemýšlela nad tím co tak mohl slyšet. „To nee" Doufám že neslyšel že se mi někdo z jeho skupiny líbí.

No, ale přece jenom nemůže vědět KDO se mi líbí .. takže vlastně asi dobrý.

Zamyslela jsem se, poté se rozhlédla po kuchyni a šla také nahoru. Do mého pokoje vede jedna dlouhá chodba. Po stranách té chodby jsou několikery dveře.

Pomalu jsem šla směrem ke dveřím do svého pokoje. „Ach jo, ono je jedenáct a oni si blouděj po Anglii." Z toho dnešního dne jsem byla tak unavená že jsem se jen rozložila na postel a přemýšlela co tam budu tak dlouho dělat. Moje myšlenky přerušili zvláštní zvuky které šli z chodby. Tak jsem otevřela dveře. Nic. „Tak jo asi mě chce jen naštvat." Řekla jsem když jsem zjistila že zvuky vycházejí z jednoho z pokojů.

Normálně tak agresivní nejsem, ale když si chce hrát, tak to má mít!!

Honem jsem zapadla do svého pokoje a pustila si na Youtube písničku od One direction a dala jsem to na plný pecky. Do mého pokoje asi po dvou minutách vletěl ten kluk ze zdola. „To snad nemyslíš vážně?!" řekl trochu naštvaným hlasem, ale přesto tam byl slyšet smích. „Páni tady je ten šmírák, nebo obdivovatel hlasitých filmů, nebo jak ti mám říkat. To ti tak vadila, ta hlasitá hudba?" podívala jsem se na něj a čekala, co z těch krvavě červených rtů, zase vyleze.

„Co hlasitá hudba, ale vážně posloucháš JE, to jsi my snad, ani nemohla udělat, když už jsme skoro pár." řekl a vykulil na mě oči. Snažila jsem se mluvit vážně, ale těm jeho výrazům se člověk prostě smát musel. „My? Pár? Hale tak to nevím hochu, ale doufám že to se nestane." On se na mě vážným výrazem podíval a řekl: „ Já nejsem hoch, jsem George, ale ty jsi fajn a říkat mi můžeš třeba?... třeba Zlato!!
„A co takhle bronz ty tupče."

řekla jsem a zavřela mu dveře před očima.

„Tak to budou teda fajn prázdniny, s ním na krku."

Tak tady máme další kapitolu
Budu ráda když dáte vědět jak se vám líbila :)