Ohnivé slzy

Kapitola I.

Už je to nějakých sedm let, co Hermiona úspěšně dokončila školu v Bradavicích a nastoupila na pracovní pozici bystrozorky. Její profese jí šla velmi dobře a celkově se Hermioně dařilo. Žila v městské části Londýna na Greenwich s Křivonožkou v podkrovním bytě jednoho z obytných domů. Bydlení mezi mudly pro ni bylo na jednu stranu příjemné, protože nezapomínala na to kým z poloviny je a na druhou stranu složité, protože musela skrývat tu druhou polovinu.

Pracovala velmi pilně dokonce i ve svém pracovním volnu si neodpočinula. Ani její záliba ve čtení jí neomrzela nedostatkem času. Vždyť nedělala nic jiného, než pracovala a četla. Neměla snad ani jedinou kamarádku, která by ji vytáhla do kavárny nebo na nákupy. Hermiona nic takového nepotřebovala.

Sem tam si vyměňovala dopisy s Harrym a Ronem, takže měla nějaké menší informace o jejich životech. Musela uznat, že jí oba dva moc chybí. Dokonce jí chyběly společné zážitky, při kterých skoro přišli o život. Chyběly jí Bradavice, profesor Brumbál,profesorka McGonagallová, madam Pomfreyová a další. Dokonce měla nutkavou myšlenku, že ji chybí i profesor Snape. Ihned tuhle myšlenku potlačila. Přece jenom se nikdy neměli v lásce.

Hermiona se po pracovním dni vrátila vysílená domů. Hodila tašku s věcmi do křesla a zamířila do kuchyně si uvařit čaj. Celý den se těšila  až se vrátí domů a propadne knížce, kterou si před pár dny půjčila v knihovně.

S horkým čajem se usadila v křesle, otevřela knihu a začala číst. Neúprosným čtením zapomněla na čas, a až neustálé zívání ji donutilo přesunout se do postele a jít spát.

Následující den měla mít Hermiona volno a těšila se, že se pořádně prospí, což ji překazilo cvakání na okno. Nejprve tomu nevěnovala žádnou pozornost a snažila se znovu usnout, ale pak ji došlo, co to vlastně je. Vyskočila z postele, hodila na sebe župan a utíkala k oknu, kde na okenní římse čekala sova s dopisem v zobáku. Hermiona otevřela okno, pohladila sovu a převzala dopis. Sova na nic nečekala a odletěla.

Hermiona zírala na obálku - dopis přišel z Bradavic. Muselo se něco stát, pomyslela si když otvírala obálku a vytahovala kus pergamenu.

„Vážená Hermiono Grangerová,

je mi potěšením Vás pozvat na Podzimní ples, který se letos dočká premiéry. Účelem tohoto plesu je pozvat bývalé studenty školy, aby s námi pobyli dva týdny, kde budou moct promluvit studentům do duše a ukázat jim, že dobro vždy vítězí!

Pevně doufám, že pozvání neodmítnete, rád bych viděl slavnou trojici kouzelníků kompletní!

Albus Brumbál,Bradavice"

Hermiona stála jako opařená. Věděla, že profesor Brumbál má rád společenský akce, ale nikdy by jí nenapadlo, že by zval bývalé studenty. Vždyť nemůže na dva týdny odjet do Bradavic a nechat svoji práci jen tak. Na druhou stranu by podle toho, co napsal, mohla znovu vidět Rona a Harryho. Zastesklo se jí, když pomyslela na kamarády ze školy. Dokonce jí chyběl i Neville, který by nikdy neudělal zkoušky z lektvarů, kdyby neměla tolik trpělivosti a nedoučovala ho.

„Vždyť tu není ani napsáno, kdy ten ples je." mluvila si sama pro sebe a otáčela dopisem. Najednou na prázdném místě v pergamenu se objevil datum 28.10. a hned jak se objevil, tak zase zmizel. Ten Brumbál, pomyslela si. Zatrnulo v ní, když zjistila, že to je už za týden.

Dlouho se nerozmýšlela a rychle běžela do práce, kde se snažila zařídit si volno na čtrnáct dní. Byla docela nervózní. Chtěla zase vidět všechny ty lidi a doufala, že bude moct odjet. Přece jenom poslední dobou nebylo moc práce a všude byl relativní klid.