Ohnivé slzy

Kapitola II.

Hermionu probudily sluneční paprsky, které se draly skrz okno. Po chvíli vstala a zamířila do koupelny, kde si dala rychlou sprchu. Když vylezla, usušila se, oblékla se a začala si česat vlasy, které následně stáhla do culíku.

Hodiny ukazovaly pár minut po šesté ráno a do snídaně zbývala ještě hodina. Hermiona přistoupila ke stolu a otevřela šuplík, ve kterém ležel rozvrh hodin, na kterých se měla ukázat. Vždyť vlastně ani nevěděla, co by měla studentům říct. „Učte se, choďte do knihovny a možná z vás něco bude." řekla sama sobě s ironií v hlase. Musela se zasmát, když jí došlo, že přesně tohohle se držela ona.

Vzala rozvrh do ruky a pozorně se podívala na dnešní den.Vytřeštila oči, když viděla první hodinu. Obrana proti černé magii, pátý ročník, profesor Severus Snape, začátek hodiny v 8:00. Skvěle to začíná, pomyslela si. Neměla připravenou žádnou řeč, nevěděla vůbec nic a ještě první hodinu bude přednášet v přítomnosti toho nejprotivnějšího profesora.

Když si vzpomněla na hodiny lektvarů, přejel ji mráz po zádech. Jeho věčně propalující pohledy, sarkastické poznámky, tajemný hlas, záliba ve strhávání bodů nebelvírské koleji a další. Na okamžik litovala toho, že přijela, ale pak tu myšlenku zahnala. Přece se nenechám zastrašit, pomyslela si a podívala se do rozvrhu na další hodinu. Už byla klidnější, když viděla napsané lektvary s profesorem Křiklanem a mladými prváky. Pro dnešek to bylo vše.

Na snídani se Hermiona posadila vedle Harryho, který seděl naproti Ronovi a vášnivě debatovali o Famfrpálu. Jakoby to bylo nekonečné téma k probírání. Vůbec neměla hlad, jediné co chtěla bylo, aby si mohla s někým vyměnit první hodinu.

„Hej, Hemiono!" Ron zvýšil hlas. Vůbec si nevšimla, že na ní celou dobu mluví.

„Promiň, byla jsem trochu mimo. Co se děje?" pousmála se a cucla si dýňového džusu.

„Co máš první hodinu?" zeptal se Ron a ukousl si velký kus ze svého sendviče.

„Obranu proti černé magii." procedila skrz zuby a zašklebila se. Kluci jí opětovali soucitné obličeje.

„A co máte vy?" zeptala se na oplátku.

„Máme společně Famfrpál." řekl se samou spokojeností Harry. Hermiona jenom zabručela. Vážně jsem odsouzená k tomu, abych přednášela sama na hodině Snapea? Skvělý, pomyslela si a začala zhluboka dýchat. Žaludek měla scvrklý nervozitou, ale snažila se myslet na to, jak hodina uběhne rychle a bezbolestně. Nenechám se rozhodit, nenechám se rozhodit, opakovala si pořád v duchu.

Po snídani se pomalu přesouvala do sklepení, kde samozřejmě byla učebna. Přemýšlela, jestli nezajde předtím za Snapem, ale pak ji došlo, že to nebude dobrý nápad. Ale na druhou stranu potřebovala něco, od čeho by se mohla odrazit. Byla rozhodnutá.

Místo do učebny pokračovala dál po schodech. Pochybovala, že by si Snape měnil kabinet. Konečně dorazila před dveře, které byly bez pochyby chráněné kouzlem. Opatrně zaklepala. Byla v klidu víc, než očekávala.

„Dále!" ozvalo se za dveřmi. Hermiona vstoupila a uviděla profesora obrany proti černé magii sedícího za svým stolem.Odtrhl oči od něčeho, co psal a podíval se na člověka, kterého drze vyrušil od své práce.

„Slečna Grangerová." pronesl s jakousi nechutí. „Pokud jste zapomněla, tak učebna je o poschodí výš." řekl arogantně a vrátil se ke psaní.

„Také vás zdravím," řekla s ironickým tónem. Snape jen zvedl hlavu a povytáhl obočí. „nejsem tu proto, abych se vás zeptala, kde je učebna, ale proto, abyste mi řekl, co očekáváte, že bych měla na vaší hodině studentům říct." pokračovala klidně. Snape se jenom zhluboka nadechl, jakoby v duchu počítal do deseti.