Soužití s démony(pozastaveno)

Po 6 letech

Nahoře vidíte jak si Miko představuji jako 18-ti letou. Od téhle kapitoly bych ráda psala z pohledu Miko tak si to užijte .

Už je to skoro šest let co můj otec zemřel. Prvních pár nocí jsem probrečela, ale za pomoci Denika a ostatních jsem se své city naučila kontrolovat. Každý den jsem tvrdě trénovala a postupem času se naučila to co se někteří démoni učí od narození. Jen s jedním rozdílem. Já nedokáži využít magii na tak vysoké úrovni. Sice dokáži pár uzdravovacích kouzel, ale to je tak vše.

Nicméně jsem si tu našla spoustu přátel. Kromě chlapců co ke mě hned první den u večeře došli jsem se spřátelila s Imamim který je o 2 roky starší. Většina starších totiž se mnou moc za jeden provaz netáhli. Nakonec jsem se spřátelila i se všemi mistry, až tedy na Limaka. Který je v jednom kuse zamračený a s nikým se nebaví, pokud tedy nejde o Denika.

U Denika v domě jsem dostala pokoj který je jen můj. Na stěně mám pověšenou otcovu dýku takže vždy když se probudím  mám ji vždy na očích.

Ve škole je spousta nových žáků a mí vrstevníci se už odpojili a žijí samostatně. Z nás starších jsem tu zůstala jen já a Imami. Já protože žiji u Denika a Imami tu chtě zůstat. Když jsem se ho jednou zeptala proč, odpověděl mi že už tu je od narození kdy mu zemřeli rodiče a tak je tu zvyklí. Nomis si ho vzal do učení a připravuje ho na roli mistra. Já tu plním roli takové vychovatelky nám na starost to aby zde nevznikali konflikty a taky společně s Imamim a mistry chráníme okolí. Naše škola se totiž nachází nedaleko jedné vesnice a tak dohlížíme na to aby se sem nezatoulal nějaký člověk. Škola je sice chráněna magií takže z dálky nejde vidět ale jsme raději opatrní.

Naneštěstí mám dnes noční stráž takže se zas nevyspím.

Společně se mnou hlídá i Limak, takže budu mít o zábavu postaráno. Nicméně jsem si pořádně stáhla vlasy do gumičky a oblékla si sportovní oblečení.(Naštěstí po nás nikdo nevyžaduje abychom nosili kimona, ale uniformy musíme mít!!!) Vyběhla jsem z domu rovnou k naší hlavní bráně kde už stál opírající se Limak.

"Jdeš pozdě!"

Zabručel nevrle a já jen sklopila zrak. On se jen otočil a šel k lesu kde máme hlídat. "Tohle bude dlouhá noc." Proletělo mi hlavou a rozběhla jsem se na Limakem.

On se po chvíli zastavil a ukázal napravo.

"Ty jdi tam, já půjdu na druhou stranu, za hodinu se sejdeme tady."

"Ano."

Neprotestovala jsem. Rozběhla jsem se napravo a přeskakovala různé kořeny a spadené větve, při tom jsem samozřejmě dávala pozor na t jestli nezahlédnu člověka, nebo při é smůle zlého démona.

Běhali jsme takhle celou noc a vždy po hodině jsme si dali sraz, prohodili dvě slova a zase odběhli. Limak vypadal že se vůbec nezapotil, za to ze mě lilo jak z konve. Vůbec to nemělo cenu řešit protože jek jsem asi po týdnu co jsem sem došla zjistila démoni se nepotí, tedy ne tak moc jako lidé.

Běžela jsem okruh naposledy když jsem mezi stromy něco zahlídla. Doběhla jsem k místu kde 'to něco' bylo a vyskočila na strom. Ze stromu jsem zhlédla dolů a měla jsem HO jako na dlani.