Soužití s démony(pozastaveno)

Spět mezi lidi

Od posledního útoku démon uběhl už týden a Demik se mi zdá zamyšlenější víc než kdy jindy . Ostatní dělají jako by nic, ale mě už to štve. Už několikrát jsem se ho ptala co se děje. Ale vždy mi řekl že nic.

Dnes si mě Demik zavolal k sobě. Chvíli jsme tam oba beze slova seděli až se k nám přidal Limak Demik se rozpovídal.

"Takže vzhledem k poslednímu útoku jsem se rozhodl že tě Miko přestěhujeme do vesnice."

"Co-cože?? Jak jako do vesnice?!!!!"

Vyskočila jsem na nohy a upřeně Demika sledovala a doufala, že si ze mě dělá srandu.

"Miko slíbil jsem tvému otci že se o tebe postarám a to se zde nedá když na nás útočí démoni a tvůj život je tím pádem v ohrožení. Proto jsem se tě rozhodl přesunou do vesnice. Ale neboj nebudeš tam sama. A to je důvod proč u je i Limak."

Na to jsem už neměla co říct a jen se poraženě posadila.

"Takže Limaku ty půjdeš společně s Miko a budeš ji chránit. Vaše nová identita bude založená na tom že jste sourozenci a vaši rodiče cestují takže jste se přestěhovali z města do vesnice."

Limak jen přikyvoval a já seděla jak zařezaná.

"Tak teď už můžete jít:"

Limak se zvedl a odešel, ale já tam dál seděla. Počkala jsem až Limak odejde a potom zvedla zrak j Demikovi. On se na mě lítostivě usmál aj á mu skočila kolem krku a objala ho.

"Chápu že to děláš pro moje dobro, ale já odtud nechci."

"Ale musíš Miko. Běž si zabalit odcházíte zítra ráno."

Jen jsem se slzami kývla a odešla do svého pokoje Tam jsem si zabalila trochu oblečení, otcovu dýku a pár zbraní, ale ty jsem schovala tak aby je nikdo nenašel.

Večer jsme se všichni sešli u večeře a ostatní se s námi loučili. Mě ukáplo pár slz ale povedlo se mi to zakamuflovat. Po večeři jsem odcházela spolu s Demikem a dozvěděla se že ve vesnici možná nebudeme jediní dobří démoni.

V noci jsem nemohla spát a tak když začalo svítat jen jsem se oblékla o pouklízela svůj pokoj. Věci už jsem měla připravené ze včerejška a tak jsem si jen sedla a z okna sledovala sakuru u mého okna.

Když pro mě přišel Demik bez řečí jsem si vzala věci a následovala ho. Šli jsme až k lesu za domem kde na nás čekal Limak. Povzbudivě se na mě usmál a přehodil s mé zavazadlo přes rameno kde už mu vyselo to jeho. Demik se na nás otočil a začal vysvětlovat.

"Jak už jsem včera řekl budete se vydávat za bratra a sestru. Ty Miko nastoupíš do třetího ročníku na škole a ty Limaku tam budeš učit historii a tělocvik."

"Dobrá."
Odkývali jsme mu to oba a Demik máchl rukou za nás. V prostoru se utvořila světelná brána a mi jí prošli.

Na druhé straně jsme vyšli, Limak v černých džínách a košili a já ve školní uniformě kterou tvořila písková sukně a sáčko a bílí košile, to vše uzavírala červená kravata.

Oba jsme se vydali po cestě co vedla k vesnici.

Byla to malá vesnice s e školou obchodem a jednou zastávkou pro autobus. Limak mě vedl na druhou stranu vesnice kde stál osamocený dům kousek od lesa. Tam jsme se zastavili Limak otevřel . Byl to docela velký dům s nádhernou zahradou. S Limak jsme prošli dům a zjistili že je tu koupelna , kuchyně , jídelna a tři pokoje. Já osobně jsem si vybrala pokoj s výhledem na zahradu.

Když jsem chtěla začít chystat oběd zjistila jsem že tu není žádné jídlo, proto jsem společně s Limakem zašla vesnice pro něco jídlu. Všichni nás tu zdravili a několik holek pošilhávalo po Limakovi. Tomu jsem se musela smát a Limak mě zase zpražil naštvaným pohledem. Ale když se za mnou otočili dva kluci dostala jsem další záchvat smíchu, protože se Limak napjal, objal mě kolem ramen a ty kluky vraždil pohledem.

Zašli jsme si do malé restaurace na oběd a potom do obchodu pro jídlo na večeři.

Když jsem usínala bylo to zvláštní. Byla jsem smutná z toho že jsem odešla od ostatních, ale zase zvědav co mě zítra první den ve škole čeká.