Pírko naděje [Pozastaveno]

3- Idiot

Hluboce jsem se nadechla. Podívala jsem se z cely okýnkem. B-Byl tam pták který vypadal jako fénix ,ale v- modré. Z ničeho nic zmizel. Že by to pírko patřilo jemu? „Eh... Casey?"
„Ano Tiro?"
„Ty vidíš přes mé oči?"
„No skoro ,ale ten pták kterého jsi právě viděla. Tak ano to je on. Musí ti přistát na ruce."
„Casey! A na co to vůbec potřebuješ?"
„No to ti řeknu pak."
Povzdechla jsem si a sedla si.
„Můžete jít."
Uslyšela jsem z nezájmem v hlase. Rozeběhla jsem se pryč z cely. Konečně! Néchápu jak je to možné ,ale prostě se to stalo. Stráž mně vyprovodila ven. „Casey a to vždy budeš eh... Ve mně?" Nechci aby mně pořád toprovázela. „To se vyřeší." Uslyšela jsem uchechtnutí. Najednou jsem si vzpomněla že... Musím jít za svým nevlastním otcem který mně má nastaroszi. Nic jsem proti němu neměla. Přišla jsem k mému domu. Zazvonila jsem. Předemnou se objevila puberťačka s pankáčem. „Co chceš špunte?" Odfrkla si. „Za prvé nejsem špunt a za druhé jaká rodina se tu nastěhovala?"
„Eh jsme tu už dva roky.." Vysmála se mi no super! „Dobře.." A odešla jsem.  Rozhlédla jsem se kolem. Spatřila jsem skupinku kamarádů s kterými jsem se bavila když jsem ještě nebyla ve vězení. Všichni se na mně otočily a přiběhli ke mně a začali mně bombardovat otázkama typu: Jak to že jsi vylezla? Potřebuji opravdu silné barikády ,aby jsem se ubránila. Otešla jsem ze skupinky a uviděla a Amona . Strnula jsem. Ano byl zamnou jednou ve vězení. Do Amona jsem byla neskutečně zamilovaná. Ale to bylo dřív teď jsem jiná. Myslím. Povzdechla jsem si v mysli. Amon ke mně přišel. „Tiro? Mohl bych si s tebou promluvit o samotě?" Tak toho se docela bojím. Jo,už si vpomínám když mně byl navštívit tak jsem mu tu "lásku" vyznala. Bez opětování. Najednou jsem ho mněla za idiota. Šla jsem za ním. Stali jsme před jeho domem. Já bych ho nazvala spíš palac. Byl velký. Aby ne když jeho matka vlastí neslavnější Malířka široko daleko. A právě ten den co mně odmítl jsem propadla asi největšímu pláči v celým životě ,teď nemůžu pochopit proč. Zavedl mně do jeho pokoje. Podíval se jestli někdo nejde a zavřel. „Co děláš? Co chceš dělat?" Podíval se mi do očí ,byla jsem menší jak on tak musel hlavu sklopit. Opravdu hodně jsem se bála. Co chce udělat? „To co jsem mněl už dávno."