Pírko naděje [Pozastaveno]

5- Neznámí pachatel

Promnula jsem si oči. Pusu jsem otevřela do kořán. Předemnou byl eh..  Předemnou byl malí rostomilí ptáček. Fénix zmizel... „Eh... Teď ti to můžu vysvětlit." malý ptáček řekl. Křídlem se poškrábal vzadu na krku a vycenil své bílé zuby. Počkat ten hlas ten jemně klidný a pisklavý hlásek. Casey! „C-C-Casey? Si to ty?" Vykulila jsem oči.
„Eh ano." „Mám to to vysvětlit?"
„Rozhodně." Odsunula jsem se dozadu nemohla jsem uvěřit vlastním očím.
„No potřebovala jsem ,aby jsi navázala kontakt s W-Fénix ,aby si mně os-" nenechala jsem ji dořeknout větu a řekla.
„Kdo je W-Fénix?"
„Ah.. Je to jeden z několika mistrů. A já jsem Arg já jsem něco jako tvá kamarátka ,která ti pomůže s tvoji druhou tváří."
„Dobřé." Nejistě jsem řekla. „Drihá tvář?"
„Ano víš jak jsi mnela masku ještě v tom vězení. Tak ta se nedá odtrhnout. Jinak ti pomůžu ,aby jsi udělala nějaký brnění." Uchechtla se.
„Co!?" Jak jako brnění? Nahlas jsem si vydechla.
„Neboj zvládneme to!" „A ještě jedno! NIKOMU nic o mně a o tvé shuhé tváři neříkej!"
„Dobře chápu."
„Každopádně, se už stmívá takže by jsi mnela najít svého nevlastního otce, co jsem tak zjistila." Pokývla jsem hlavou. Když jsem si prohlédla Casey tak mnela malé nožičky a velkou hlavičku. Byla asi dvacet centimetrů velká a nebo možná dvacetpět. Natáhla jsem kapsu ,aby se do ní schovala. Vylétla pomocí svých křidýlek a schovala se. Běžela jsem k tomu krámku kde si kupoval tu zeleninu a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo. Šla jsem směrem kterým šel když odcházel. Uviděla jsem ho a rozeběhla se k němu. „Leare?" Tak se můj nevlastní otec jmenoval. Otočil se a pevně mně objal. Jak já ty jeho cukrovky nesnášela. „Oh..." Docela zaslučel taky to už nebyl nějakej mlaďoch. Byl něco jako chůva. „Jsem tak rád že si tu.„ Povzdechl si. „Pojď je mně domů." Šla jsem za ním. Celou cestu jsem myslela že mně někdo pozoruje. Pořád jsem se dívala kolem sebe jako hotentot. „Děje se něco Tiro?" Vykoukla z kapsy Casey. „Mám pocit že mně někdo pozoruje." Pošeptala jsem a popostrčila jsem Casey aby se schovala. „Leare jak dlouho je to k tobě domů?" „Ješte asi pár ulic." Zabočil za roh domu. Šla jsem za ním najednou mně něco pobadlo za pusu a odtáhlo do tmy.