Pírko naděje [Pozastaveno]

4- Modrý fénix

Zavřela jsem pevně oči. On on on mně začal líbat ? Co? OK, tak teď jsem nic nechápala. Rychle jsem se od něho odtrhla. „Co to děláš!" vmVyjekka jsem. Zakryl mi pusu rukou. Jeho zelené oči se upjely na moje. „Pšš.." Odkryla jsem si pusu. „Jak tohle můžeš vůbec po tom všem udělat!" Málem jsem zase vyjekla. „Vysvětlím ti to potom teď pryč." Řekl klidně a popadl mně za ruku. Vyšli jsme ven a Amon mně dál táhl za sebou. „Amone!" Vyjekla jsem. „Amon je jen přezdívka pamatuješ?" Zatáhl mně za roh dobu. Jo vlastně tak jsem mu začala říkat když mně opustil. Ten idiot. „Jsem Adrian!" „Jo,jo idiote!" Přitisk mně k stěně.„Tir." Vyvlíkla jsem se a běžela pryč. Uviděla jsem nevlastního otce. Ne neměla jsem náladu s ním mluvit. Zrovna kupoval ovoce. Nezměnil se pořát vegetarián. Určitě tu bude i příště. Jen s jediným jsem mnela chuť mluvit. Mamka. Běžela jsem co my síly stačily. Poklekla jsem u hrobu. Byla jsem na hřbytivě. Na hrobě bylo napsáno Koram Dalia. Nejmenivala jsem se Tira Dalia ,ale Tira Milam-Dalia. Moji rodiče se neshodli na jménu tak si je nechali. To jméno mi lezlo krkem. Proto nikde to jméno neříkám. „Tiro?" Ozval se hlas. Já zapomněla na Casey! „Vše v pořádku?"
„Jo dobrý." Utřela jsem si víčka. Nebrečela jsem ,ale mnela jsem je dlouho otevřené. Na hrobě něco bylo. Pozvedla jsem hlavu ,abych se podívala co to je. Modrý fénix. Dívala jsem se do jeho tmavých modrých očí. Cítila jak mnou Proplouvá nová energie. Nastavila jsem ruku a fénix na ni přiletěl. Zničeno nic se objevila záře a mně oslepila.

Tohle je trochu kratší kapitolka. Už jsem ji jednou psala ,ale smazala se mi. Proto jsem to musela napsat odznova.😫