Help Me! ✔

2. díl

ChanYeol

Hned ten den jsem ještě zašel do zlatnictví, a objednal jsem tam pro mě a BaekHyuna dva stříbrné prstýnky. Oba s nápisem, ale tak, aby to dávalo dohromady větu. Vše jsem vysvětlil, co a jak má být. Předal jsem té dívce i nákres. Tak snad to bude dobrý...

O pár dní později mi zavolali, že už mají prstýnky vyrobené. Pro sebe jsem se usmál a sebral z peněženky požadovanou částku. Rychle jsem běžel do zlatnictví a byl jsem nadmíru spokojený. Byly nádherné.

"Děkuji moc. Jsou perfektní." usmál jsem se spokojeně.

"To jsme rádi." usmála se dívka a já ji předal peníze.

Oba jsme se rozloučili a já hned zavolal BaekHyunovi, že mu chci něco oznámit. Mezitím jsem vyklidil jednu místnost, ne v mém domě upozorňuji, a vyzdobil ji svíčkami a tak různě. Řekl jsem BaekHyunovi kudy kam. Nikdy tu nebyl. Čekal jsem na něj venku. Trefil. Dal jsem mu ruce na očka a vedl ho dovnitř. Když jsme stáli uprostřed, vytáhl jsem krabičku.

"BaekHyunie...to jsem nechal udělat pro tebe. Ale...pochopím, když nebudeš..."

Ani jsem větu nedokončil a krabičku si převzal. Udivil jsem se. Myslel jsem, že mě s tím pošle do háje.

"Je to úžasný." usmál se a nechal mě, abych mu na jeho prst navlékl stříbrný prsten.

On to samé potom udělal mě a políbil mě.

"Miluji tě." zašeptal a to mě zahřálo u srdce.

"I já tebe." silně jsem ho objal.

Ale bohužel...vyrušila nás policie. No...odvezli nás na stanici a zavolali našim rodičům.

"Zlato...budu v pohodě. Vše bude dobré, ano?" podíval jsem se na něj.

Stáli jsme před dveřmi a každý na jiné straně. Podával jsem mu ruku a on ji chytil. Propletli jsme si prsty a po chvíli přišel můj otec. Rychle jsme se od sebe odtrhli. Asi budu mít velký průšvih...

"Chane...nebudu se tě na nic dalšího ptát. Jdi si sbalit věci. Zítra odjíždíš do Číny. Nebudu se tu s tebou hádat." řekl a jeho bodyguardi mě odtáhli do auta i přes mé protesty.

Což pro ně nebylo zas tak těžké. Na to, že jsou na tohle zvyklí už od mých pěti let. A blbé je, že se mi nikdy nepovedlo je přeprat. Jako vždy.

BaekHyun tam zůstal s mým otcem a něco mu řekl. Baek si zachoval svou kamennou tvář. Chtělo se mi brečet. Nechtěl jsem ho opustit.

Když jsme dorazili domů, má sestra se na mě soucitně dívala.

"Bude to dobré, ano..." objala mě a hladila po zádech.

"ChanYeole...jdi si sbalit věci. Dnes v noci jedeme." řekl chladně můj otec a hodil po mě kufr.

Do očí se mi nahrnuly slzy a jí začal plakat. Takto jsem to nechtěl. Nechci odjet. Každý pak bude BaekHyunovi blízko a kdokoliv mu může ublížit.

Jen jsem musel pokývat hlavou. Nic jiného mi nezbývalo. Šel jsem smutně do mého pokoje a na kousek papírku jsem napsal vzkaz.

Jednou se vrátím...

"Jdeš?" zeptala se mě má sestra.

"Jo, jasně..." povzdychl jsem si a vzal si kufr.

Šli jsme oba dva dolů, kde už čekali naši rodiče. Otec mě zabíjel pohledem a má matka se jen dívala do země. Chápu ji. Asi se mnou nechce mít nic společného, když už ví pravdu...

Annyeong ďáblíci! :D

Mno....máte tu další díl. Nic moc hezkého. Ale v příštím díle to bude ještě horší ;)

Ale nic prozrazovat nebudu :D

Snad se vám to líbilo :)

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae ďáblíci moji! :*

-B.Devil ;)