Pod křídly anděla

4. kapitola - Noví lidé, staré vzpomínky

Isabella nadskočila leknutím a pomalu se otočila. Zůstala překvapeně stát. Chtěla pozdravit, ale nějak se jí nedostávalo slov.

„Když už vás doma nenaučili klepat, myslel bych si, že základy slušeného chování ano. Ovšem očividně vás nenaučili ani slušně pozdravit, že slečno."

Řekl jízlivým hlasem Snape a zamířil k ředitelskému stolu, kde se začal přehrabovat v papírech. Isabellu tam nechal klidně stát. Ta se na něj nevěřícně celou dobu dívala.'To snad nemyslí vážně?! Takhle mě urážet, vždyť mě ani nezná!' Rázným krokem došla až před jeho stůl a zůstala stát před ředitelem, ruce založené na prsou.

„Já jsem Isabella Grippinová, mám tady nastoupit na místo profesorky Lektvarů." Severus vzhlédl od papírů a probodl ji ledovým pohledem.

„Profesorka McGonagallová mi poslala dopis s nabídkou volného místa," při pohledu do Snapeovy kamenné tváře, se Isabella zarazila a svěsila ruce.

„Opravdu?" řekl ledovým hlasem a obočí mu vylétlo nahoru. Najednou a naštěstí pro Isabellu vešla do ředitelny Minerva.

„Isabello, ty už jsi tady?" přivítala ji Minerva s laskavým úsměvem na rtech.

„Ráda tě vidím. Omlouvám se, ale zdržela jsem se u Gringottových. Ti skřeti jsou čím dál drzejší." Isabella se pousmála stejně milým úsměvem.

„To je v pořádku Minervo. Také vás ráda vidím."

„Jen doufám, že ti to místo, během mé nepřítomnosti, Severus nestačil rozmluvit," mrkla na ni Minerva.

„Ehm ... ehm ... Pokud jste skončily dámy, mám důležitější věci na práci, než poslouchat vaše vřelé rozhovory, takže když dovolíte..." vmísil se do hovoru Snape.

„Ach jistě. Pojď Isabello. Prozatím nashledanou Severusi." Minerva se otočila a rozešla se ke dveřím. Isabella se vydala za Minervou. Ve dveřích se ještě otočila a podívala se na Snapea. Střetla se z jeho temným pohledem.

„Nashledanou pane řediteli," řekla Isabella s lehkým úšklebkem na rtech a zaklapla dveře.

„Brumbále!" zavrčel Severus, „Jestli nepřestanete s tím vaším dotěrným posměchem mohu vás ujistit, že to bude to poslední co v tomhle obraze zažijete."

Brumbál se totiž celou dobu nepřestal usmívat a za jeho půlměsíčkovými brýlemi se leskly dvě šibalské jiskřičky. Snape upíral svůj pohled na dveře, za kterými zmizela nová profesorka Lektvarů, jeden koutek úst se mu nepatrně zvedl v pobavený úšklebek.Opět se sklonil k papírům ovšem, dřív než stačil cokoliv napsat, otevřely se dveře a dovnitř vkročil muž v temně zeleném plášti. Velmi elegantními, jistými a povznesenými kroky, které Snape dobře znal, došel až ke stolu.

„Zdravím strýčku," řekl mladík s jemným úsměvem na rtech a zajiskřením v šedých očích.

„Lukreciusi! Myslel bych si, že tvůj otec tě vychová lépe. A myslel bych si to o to víc, když tvůj otec je Draco Malfoy."

„Promiň strýčku, přišel jsem se ucházet o místo profesora Obrany proti černé magii."

„Skutečně? Jak víš, že to místo je ještě volné? A proč bych proboha, měl přijmout právě tebe? Doporučení? Nebo snad jiný důvod? A nemysli si, že tě přijmu jen proto, že jsem tvůj strýc!" řekl Snapes s vážnou tváří.