Vystupuje zde i pár HG a SS!
Tato povídka vypráví o dívce jménem Isabella Grippinová, která nezná své biologické rodiče. To se ovšem může brzy změnit... Isabella vystudovala Bradavice a poté prestižní univerzitu Vysoké Bílé magie se zaměřením na le...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hermiona seděla v křesle u krbu a myslela na své dítě, které se mělo už brzy narodit. Jak mu bude, ale říkat? Rozhodla se, že když to bude kluk dostane jméno po otci, ale co když to bude holka? Hermiona uvažovala, jaké by tomu malému dala jméno kdyby to byla holčička?
„Isabella, bude to Isabella Hermiona," špitla Hermiona a při představě, že už brzy bude mít někoho u sebe a nebude sama se usmála.
Začala vzpomínat na otce svého ještě nenarozeného dítěte a posteskla si. Jak ráda by mu řekla, že je těhotná. Že je těhotná s NÍM!, u kterého by nikdo nečekal, že by mohl mít někoho, kdo ho miluje a už vůbec, že by mohl mít dítě. Ona byla ale pyšná na to, že nosí pod srdcem právě JEHO dítě. Nejraději by to vykřičela do celého světa, ale nemohla, nebylo to bezpečné pro NĚJ a hlavně ani pro jejich dítě. Zároveň jsi byla ale jistá tím, že až nastane ten pravý čas, tak ON jejich dítě pozná.
„Ano a já slibuji, že se o to postarám!" řekla si pro sebe Hermiona a věděla, že udělá cokoli, aby svému slibu dostála, protože ona svoje sliby plní!
Ani si neuvědomila, že celou dobu co takhle uvažovala si přejížděla rukou přes vystouplé bříško. Když tu ucítila jemný kopanec do své ruky, sama pro sebe se pousmála. Chvíli ještě seděla v křesle a pak jí najednou odtekla plodová voda ....
A je to tady zase „Aůůů" jediné v co momentálně doufala bylo ... Ať už to skončí! Jenže tomu malému se vůbec nechtělo jít ven. Už rodila skoro 24 hodin, věděla, že není všechno jak má být. Jak by si jen přála kdyby tady mohl být s ní ON. Držel by ji za ruku, mluvil by na ni tím svým sametovým hlasem a ona by tím získala pocit jistoty, že se jí ani tomu malému nemůže nic stát. Jen ta představa, že je s ní ON ji uklidnila natolik, že na chvíli přestala vnímat i tu bolest, kterou zvyšovaly další a další příchozí stahy. I lékouzelníci si s ní už nevěděli rady. A najednou ucítila prudké škubnutí v podbřišku a ochromující bolest v kříži. To už se kolem ní shromáždili další lékouzelníci a odvezli ji na sál.
„Tak maminko, ještě jednou zatlačte a už to budete mít za sebou," řekl jí jeden starší lékouzelník. Zatlačila tedy co mohla, dala do toho veškerou sílu, která ji ještě zbyla. Pak konečně uslyšela rajskou hudbu pro její uši, křik svého právě narozeného miminka.
„Je to holčička," oznámila jí kouzelnice a podávala jí malý růžový uzlík do náruče.
Hermiona se na ni usmála a sundala si z krku řetízek s přívěškem srdce a připjala ho na krk své právě narozené dceři. Na srdci byl vyražený erb. Přívěšek byl otevírací a vevnitř bylo napsáno "Mé srdce je navždy s tebou, nosíš ho ve svém srdci."
„Jak se bude jmenovat ?" zeptala se lékouzelnice.
„Isabella Hermiona..."
Najednou se jí zatočila hlava. Byla velmi vysílená a navíc během porodu ztratila mnoho krve. Hermiona se ještě jednou podívala na svou a JEHO právě narozenou dceru, která na ni otevřela svá pronikavá černá očka a opětovala jí usměv. Hermiona ji pohladila po vláskách, které měly černou ebenovou barvu a nepatrně se vlnily.
Sehnula se a zašeptala ji do ouška: „Neboj se! Budu navždy s tebou. Postarám se, aby se ti nic nestalo. To ti slibuji!"
