Pod křídly anděla

10. kapitola - Ples 2/2

   Nejprve bychom moc rády poděkovaly za vaše hlasy a komentáře k této povídce. Moc si toho vážíme. Jste to právě vy, naši čtenáři, kdo jste naším hnacím motorem. Děkujeme vám za přízeň a tuto kapitolku věnujeme všem těm, kteří nám zde zanechali nějaký komentář. :) 

Severus zanechal Isabellu stát ve výklenku a mířil s ministrem kouzel téměř přes půl sálu k místu, kde stály dvě ženy a společnost jim dělal jeden muž.

„Jsou to velice milí lidé, Severusi, jsem si jistý, že vzbudíš dobrý dojem. Už teď jsi si svou náklonnost u dam získal svým dech beroucím tancem se slečnou Grippinovou. Musím přiznat, že jsi opravdu výborný tanečník," mezitím, co ministr obdivoval Severusovo umění tance, došli až ke skupince lidí.

„Dámy a pane dovolte mi, abych vám představil, ředitele Školy čar a kouzel v Bradavicích, Severuse Snapea." Severus si pomyslel, že jestli se o tom tanci ještě někdo zmíní, jeho „dobrý dojem" jak říkal ministr, bude nejspíš ten tam. První mu ruku, v sametové rukavičce až k lokti, podala starší z žen. Byla velice slušivě oblečená v přiléhavých tmavě fialových šatech a už stříbrem protkané vlasy měla vyčesané do drdolu, ve kterém se jí třpytil starožitný diadém. Měla aristokratické rysy v obličeji a přímé držení těla.

„Těší mě, pane řediteli, že vás osobně poznávám. Jmenuji se Agnes Sigerfierdová a jsem zástupkyně ředitele nadace pro školy na podporu mladistvých kouzelníků. Abych byla konkrétní, jedná se o finanční prostředky, které pomáhají školám rozšířit spektrum bylin i na méně dostupné a vzácné druhy. Chceme tím dosáhnout prosperity u mladých kouzelníků, kteří vynikají nebo se zajímají zejména o bylinkářství. Samozřejmě se tím rozšíří i znalosti studentů ohledně lektvarů. Jsem si jistá, že byste rozšíření pro své studenty přivítal. Zaslechla jsem, že jste v tomto okruhu jeden z nejlepších. Pokud se nemýlím, svůj titul Mistra lektvarů jste získal v pouhých dvaadvaceti letech... " odmlčela se a se zájmem se dívala na Severuse, čekajíc na odpověď.

„Rozšíření druhů rostlin, by bylo jistě příhodné a nemůžu jinak, než s vámi souhlasit madam. Ačkoliv jsem si jistý, že v zájmu zachování bezpečí některých žáků a školy obecně, by se selekce těch vyvolených studentů, měla probrat už před tím, než s některými rostlinami přijdou do styku. Znám velice vzácné případy studentů, kteří by s jistými exponáty byli schopni napáchat škody větší, než stádo trolů." Severusova poslední poznámka ostatní velice pobavila. Zvláště pak vysokého tělnatého muže v zeleném khaki obleku a lehce ulíznutými rezavými vlasy.

„Vod někoho, kdo působí tak vážně, bych nečekal takovej smysl pro humor. Těší mě, " podal Severusovi ruku, „ sem Charles Maynard IV., moje rodina vlastní už po generace pár zlatejch dolů v severním Irsku. Já sám mám Ústav pro nezletilý kouzelníky. Takovej dětskej domov bych řek. Je mi líto těch děcek, když nemaj kam jít. Takový se pak toulaj po ulici, je z nich bůh ví co a je to zmařenej talent. U mě ty děcka najdou zázemí. Z mnoha mých svěřenců vyrostli skvělý a úspěšní kouzelníci i díky Bradavicím. Tak sem si řek, že bych moch přispívat každoročně vaší škole určitou nemalou částku, většinou na vopravy, různý pomůcky a já nevim co ještě. Nakonec co s pěnězma udělaj už nejni má věc," muž se usmál a Severus zvedl koutek úst a kývl hlavou v náznaku přitakání.

Poslední byla mladá, štíhlá, vysoká blondýnka, v tyrkysově modrých šatech s poměrně hlubokým výstřihem. Propalovala Severuse safírově modrýma očima tak, jakoby objevila něco, z čeho později vznikají drby a ona byla ta, která je vypráví z první řady. Jako její společníci i ona podala Severusovi ruku a se svůdným úsměvem na svých plných rtech se představila.