Doskočil jsem v kůži kocoura na parapet luxusního domu v Paříži. Věděl jsem, že se za chvíli promněním a nikdo mě nesmí vidět. Proměnil jsem se. Z mého prstenu vyletěl kwami jménem Plagg a spadl na postel. Poznali jste dobře, pokud jste hádali že jsem Adrien. Adrien Agreste.
Mé jméno je ve světě modelingu hodně známé. Můj otec mě vychval v domění, že se mi uvnitř domu nic nestane. Samozřejmě jsem chodil do Pařížského parku na focení, ale to nebylo ono. Neměl jsem kamarády. Nepoznal jsem lásku, zradu ani pomocnou ruku. Teď se vrátíme k dnešnímu dni.
Jako vždy jsem šel do školy. Chloé už zas někoho naštvala a proto měl Lišaj novou oběť. S Beruškou jsme s padouchem bojovali, ale v průběhu boje se na obrazovce objevila Chloé. Tvrdila, že má milovaná Beruška je holka, které jsem si moc nevšímal, protože vždy, když jsem na ni promluvil začala něco blekotat a koktat.
Nikdy bych si nemyslel, že ta Marinette, kterou znám by mohla být Beruška. Nedokázal jsem to pochopit. Třeba si to Chloé jen vymyslela. Beruška se totiž netvářila, jako by to byla pravda. "Plaggu?" Zeptal jsem se malinkatého černého tvorečka, jenž do sebe právě cpal camember. "Mmmmmm...co jsi říkal Adriene?"
"Pestaň se už cpát a poslouchej mě!" Zakřičel jsem a zvážněl. "Miluju jí, ale teď nemám v hlavě jasno. Třeba se to nějak vysvětlí." Uvažoval jsem. "Jak myslíš" Řekl Plagg, který mě nechápal. Nikdy jsem nechtěl zjistit její identitu takto. "Plaggu? Nemohl by mi pomoct ten léčitel o kterém jsi mi vyprávěl?" "Asi ano. Ale myslím, že v manželské poradně nebo na lince bezpečí by ti pomohli lépe." Uchechtl se Plagg a já měl chuť mu sebrat ten sýr a vyhodit ho z okna. Ovládl jsem se a vyrazili jsme za lěčitelem do blízkého domu vedle náměstí.
Mezi tím u Marinette:
"Ahhhh........Tikky, jsi tu? Nehraj si se mnou, už to není sranda. TIKKY. Pokud tu nejsi tak nic neříkej....." Mluvila dívka sama pro sebe, poněvadž netušila, že je tam opravdu sama. Z pokoje se linul jen zvuk Marunettina tlukoucího srdce. "Radši půjdu za tím léčitelem- třeba mi pomůže." Řekla pro sebe Marinette. Rozloučila se s mamkou a odešla. (Nikdo jí už nikdy neviděl KONEC)
Jelikož Adrien šel za Mistrem Fu jako kocour, tak u něj byl rychleji(také vyšel dřív). Doskákal ke dveřím do bytu kde bydlel stařeček. Kocour zaklepal a Mistr Fu otevřel. Jelikož už mu bylo přes 150 měl u sebe vzduchovku a vylekal kocoura tak, že se málem počůral. "Jé, čím jsem si zasloužil takovou návštěvu?" Přivítal kocoura Mistr Fu. "Dobrý den. Mohu jít dovnitř?" Zeptal je s tou největší slušností, kterou v sobě měl Kocour. "Jistě, pojď dál."
Posadili se na polštářky, jenž byly připravené na podlaze hend vedle čajové konvice a šálků. "Tak tedy, proč jsi přišel Kocoure?" Zeptal se Mistr Fu když se posadil. "Víte, už jste asi slyšel o Berušce." Začal Kocour. "Ano. Něco málo jsem zaslechl. Chudák děvče na které dopadla ta tíha popularity." Matně vzpomínal Mistr Fu, i když věděl přesně o koho a co se jedná.
V průběhu jejich rozhovoru někdo zazvonil na zvonek. Mistr šel otevřít a za dveřmi nestál nikdo jiný než naše Marinette. "Dobrý den. Prosím pomozte mi!" Vyhrkla hned na Mistra Marinette. "Pojť dál děvče, už na tebe čekáme." Sdělil jí s klidem Mistr Fu.
"Kocoure?" Divila se černovlasá holka. "Co ty tady děláš?" Jako by na něj byla naštvaná. "No, já jsem tu ze stejného důvodu jako ty." 'To pochybuji že se mu ztratil kwami, když je v podobě kocoura.' Řekla si v duchu Marinette. "No nic, pane.......?" Netušila jak mu má říct. "Fu. Říkejte mi Fu." Odpověděl na její nevyřčenou otázku Mistr Fu. "Dobře pane Fu. Ztratila se mi má kočka......nevím kde je a nevím ani kde jí hledat." Pověděla ustaraným hlasem Marinette. "Tak zavolej do útulku." Navrhl Mistr Fu.
"Pane, Pane." Kroužil kolem Mistrovi hlavy Waizi. "Co? Vy máte také kwamiho?" Divil se kocour, jenž do téhle chvíle rozhovor jen sledoval. "Waizi!" Okřikl Mistr Fu svého kwamiho. "Pane, s Tikky se děje něco hrozného." Pískl Waizi. "Co je s Tikky?" Zapojila se i Marinette. "Takže je to pravda, ty jsi Beruška?" To teď není podstatné, poněvadž bez Tikky nejsem nic!" Křikla na Kocoura Marinette. Kocour se nezmohl na nic jiného, než na civění s otevřenou pusou. Takhle Marinette ještě neznal. Jeho největší láska byla holka, která ho nedokázala ani pozdravit, natož na něj křičet.
"No! Kde je Tikky?!" Naléhala Marinette. "Jelikož je Waizi želví a ne velrybí kwami, nemá sonar na kwamie"(jak se zkloňuje slovo KWAMI?). Neodpustil si poznámku Kocour. "Jedno ale jistě- není v dobrých rukou." Sděli jak nejvážněji to šlo zelený létající tvoreček.
"Jak by vám bylo, kdyby se váš domácí mazlíček ztratil a v útulku vám řekli že u nich není a sám venku nemá moc velkou šanci na přežití! No nevím jak vy, ale já jdu hledat Tikky!" Naštvala se Marinette.
"Počkej Mari, půjdu s tebou!" Nabídl se kocour. "Vždyť nevíte kde je." Řekl Mistr Fu.
Marinette: "Prohledám klidně celou Paříž, ale najdu ji!"
Kocour: "Stejně jdu s tebou!"
Mistr Fu: "Opatrujte se a kdybyste něco potřebovali, tak klidně přijďte."
Po jeho poslední větě se Marinette a Kocour odebrali (na onen svět) ven.
Waizi: "Bojím se že se jim něco
stane."
Mistr Fu: "Vždyť jsou to superhrdinové. Jsou si souzeni a na jejich cestě je bude čekat mnoho překážek."
Waizi: "Dobře Mistře, snad se jim povede dobře."
Mistr Fu: "Také doufám."
¡Buenos días gente!
Dnes je to (i s tímhle textem) 1000 slov! Překonala jsem se a moc jsem za to ráda. Na mém profilu můžete v průběhu tohohle týdne objevit jednodílovku na ML. Je to výmysl naší skupiny na messengeru. Já mám docela neobvyklý ship. A předchozí kapitoly můžete hledat na profilech: Pupking_, Viki13402,
anez_sherlock_snape. Díky za přečtení tohohle příběhu (natahuji to). Dejte ★ nebo zanechte komentář. Užijte si prázdniny. Další díl vydám max. Za 2 týdny. Můžeš mě začít sledovat (oplácím). Užívejte života a hlavně si nic nezlomte(bolí to :-))! Zas příště! Lowískuju vás! Těšte se na pokračování!
Adios y Hasta luego. Vuestra Miraculous_Cat.
ČTEŠ
Odhalení na blogu
Fanfiction„Alyo nesmíš to nikomu říct! Je to tajné!" Naléhala Marinette. "Neboj kočko, nikomu ani muk! Přísahám!"
