Our Love

První city

Víra mě dělá člověkem. Já jsem věřila, že budeme spolu. Cítila jsem to. Ještě jsem tě ani pořádně neznala a už jsem tě potřebovala. Ještě jsem tě ani neviděla a už jsem se do tebe zamilovala.
Máš štěstí, že jsem měla trpělivost.
Tolikrát jsi měl za mnou dojet, ale tys nedojel, protože ses bál. Bál ses do mě zamilovat, zatímco já už zamilovaná byla. Bála jsem se, že nás osud nespojí, ale najednou...mé modlitby byly vyslyšeny. Opravdu.
Byla neděle, dojel jsi. Když jsem tě uviděla, byla jsem tak strašně nervózní. Nehybně si stál na zastávce a řekli jsme si ahoj. Měla jsem tak sucho v krku, že jsem nemohla ani mluvit, tak jsem se jen usmívala.
Procházeli jsme se a ticho jsme prolomili. Najednou jsme začali mluvit o všem možném. Je možné, že jsem tě ani moc neposlouchala, protože jsem byla do tebe zahleděná.

Když už byl večer, šli jsme se houpat na houpačky na hriště. Řekl jsi mi, že ve vedlejší škole je pěkná holka, co má velké prsa a že je luxusní. V tu chvíli jsem ti chtěla dát facku a zároveň tě políbit.
Šli jsme do domečku, který byl na hřišti. Byla mi zima, tak jsem si na tebe drze sedla a ty jsi mě zahříval. Jen tak jsme se na sebe dívali. Můj pohled se střídal z dívání do očí na dívání na tvé ústa. Měla jsem na ně chuť, ale stydlivost byla na 1. místě.
Nepolíbili jsme se a šla jsem tě doprovodit na zastávku.
Bylo mi tak líto, že už odjíždíš.
Chtěla jsem tě. Potřebovala jsem tě.
Věděla jsem, že budeš jiný.

Celý týden jsem na tebe myslela, nemohla jsem přestat.
Psali jsem si každý den a každou minutu. A když jsi na facebooku nebyl, měla jsem nutkání se do toho mobilu dívat a čekat, dokud nenapíšeš. V jednu chvíli jsi mi nepsal asi 2 dny a to pro mě byla nekonečná doba. Napsala jsem ti: Vidím, že mi neodepisuješ, tak jestli budeš chtít, napiš mi nebo zavolej na číslo...