Vlastně nějak to nepočítám za to, že jsme se poprvé viděli na zastávce, ale je to tak.
Byla jsem s kamarádkama venku na zastávce a tys právě na ní seděl. Nám zrovna hrozně hrabalo, smály jsme se jak blbé. Když šla kamarádka domů se psem, šla po silnici s vytrčeným zadkem a my jsme se mohly počůrat smíchy. Jen škoda, že jsi to neviděl. Měl jsi v uších sluchátka a dělal jsi, že se na něco velmi důležitého díváš v mobilu. Chtěla jsem si k tobě sednout a říct ti alespoň ahoj, ale hrozně jsem se styděla. Kamarádce jsem jen řekla "dívej, ten je fakt hezký." Ta souhlasila a uchechtly jsme se.
Potom jsem už musela jít domů, takže jsem svou šanci promarnila a neoslovila tě.
Pak jsem na tebe už vlastně úplně zapomněla.
Bůh nám, ale dal druhou šanci.
Kamarád mi napsal, jestli s ním nechci jít do města, ale, že by s náma šel i jeho kamarád. (Ty)
Souhlasila jsem. S kamarádem jsme byli domluvení, že na zastávce počkám v 13:40 hodin. Autobus ale bohužel dojel dřív a když jste mě tam neviděli, tak jste ani nevystupovali.
Takže jsem šla zklamaná domů.
Potom jsi mi napsal, že kamarád o mně říkal nějaké věci a jestli je to pravda.
Máme společného kamaráda.
A takhle to všechno začalo.
ČTEŠ
Our Love
Roman d'amourNáš příběh, mé pocity. Tenhle příběh bude mít konec, až opravdu nějaký konec bude.
