Our Love

Vztah jako váza

Nevím, jestli to tak máme jen my, ale podle mě je vztah jako váza.
Ano, váza...
Máte vázu na které vám opravdu záleží, ale někdy se podaří, že vám spadne. Jelikož vám na ní záleží, budete se ji snažit slepit pěkně kousíček po kousíčku. Už to není ta váza jako předtím, ale je to pořád ta váza, na které vám záleží. Stane se, že vám spadne znovu a znovu a znovu.
Ale nepřestáváte bojovat a vázu pokaždé slepíte.
Bohužel se někdy stane, že to už váza nezvládne a vy ji neslepíte. Už byla tak rozbitá, že to prostě neunesla...
Obrečíte ji a možná si za pár týdnů, měsíců nebo dokonce i let koupíte novou a bude to zase to stejné.
Podle mě je vztah o rozbíjení se navzájem, ale zároveň o usmíření-slepení.
Někdy nás to ale bohužel tak srazí na kolena, že se už nedokážeme znovu postavit a čelit tomu...

Nevzdávej to. Nevzdávej vztah, který vydržel dlouho a slepuj ho tak dlouho, jen jak se dá.

Ano, s námi to není vždy takové jak bychom si přáli, ale může to být takové, jako se nám o tom zdálo.
Někdy zlé věci vedou k lepším. Tak to jde i se vztahem. Po každém dešti může přijít duha.

Čím to je, že to už není takové jako dřív?
Začali jsme se brát jako samozřejmost, něco jsme si slibovali a nebrali to vážně?
Přestali jsme si druhého cenit, přestali dobývat vztah?
Nebo jsme měli sny, které se nikdy nemohly stát skutečností?
Trápí mě to. Trápí mě, že už to není takové jako dřív.
Láskou jsme se zahrnovali.
Viděla jsem ti to na očích, díval ses na mě tehdy jinak...
Byla jsem pro tebe vyjímečná, stala jsem se pro tebe už jen obyčejnou?
Je to láska už jen z jedné strany, nebo mi ji prostě už nedokážeš projevit?
Tyhle myšlenky mi proudí hlavou už 3 dny, 3 dny od doby, co ses se mnou chtěl rozejít...