Boj o mrtvý život

1. Útěk

Stmívalo se, slunce zapadalo a obloha tmavla do krvavě rudé. Pomalu se vytrácelo sluneční světlo, pro něj až příliš rychle.

Pospíchal lesem, ale nevěděl kam. Rychlým krokem se hnal vpřed, protože věděl - věděl že jej hledá a taky ho nejde.

Každý krok, každé došlápnutí na suché listí bylo moc hlasité. Snažil se utišit svůj krok, ale nemohl zpomalit. Pokoušel se došlapovat tiše, tichounce jako kočka.

Stoupl na větve, ty hlasitě popraskaly a on se zastavil. Dělá moc velký hluk. Uslyší ho!

Jak mohl být tak naivní, jak si mohl myslet že uteče? A před čím že to vlastně utíká?

Přešel k mohutnému dubu a opřel se zády o jeho kmen. Zavřel oči a zaposlouchal se do okolí. Zprvu slyšel jen svůj přerývaný dech a tep svého splašeného srdce. Na nic nemysli! Na nic nemysli a uklidni se! Křičel sám na sebe a zaposlouchal se znovu. Slyšel ševelení suchých listů ve větru, malé hlodavce hledající potravu a dotěrný hmyz. Nic víc. Ani kroky. Ani smích. Není tady.

Sesul se na suchou zem a vydechl úlevou. Věděl že by neměl zastavovat, ale byl u konce sil a ona tady není! Nemůže mu ublížit.

„Být tebou, tak zdrhám." S trhnutím jsem otevřel oči a rozhlížel se všemi směry než jsem spatřit zdroj tohoto hlasu. Přitiskl jsem se silněji ke stromu a s vyvalenýma očima jsem zíral na svého kamaráda – mrtvého kamaráda. Seděl na jednom vysokém pařezu, lokty se opíral o kolena.

„Lukáši, kolikrát ti mám říkat abys na lidi nehleděl s otevřenou pusou? Není to vůbec slušné." Cože? On se mnou mluví? Viděl jsem jak pohybuje rty, ale slova přicházela později. Jak je to možné, není tady, ne doopravdy!

„Ty jsi mrtvý!" křikl jsem a on se pobaveně usmál.

„Když myslíš... Vraťme se zpátky k tomu tvému útěku. Měl bys..." Přerušil jsem ho v půli věty.

„Před měsícem jsem byl na tvém pohřbu. Viděl jsem jak zasypávali tvou rakev. Tak mi laskavě vysvětli jak to, že žiješ!?" Vyškrábal jsem se ze země, ale z kamaráda nespouštěl oči. Zase ten zářivý úsměv.

„Jenže... já jsem neřekl, že jsem naživu. Přemýšlej. Kolik lidí s rakovinou pancreas přežije? Asi nikdo. A teď už utíkej něž příjdou ostatní. Někdo nás volá. Volá si nás k sobě a to nevěstí nic dobrého... Před kým že to vlastně utíkáš?" Mluvil vážně, ale pořád jsem nemohl vstřeba ten začátek. Je mrtvý, vážně je mrtvý a já jsem blázen. Další alternativou je to že vidím duchy.

Nesmysl! Zbláznil jsem se!